ECLI:CZ:US:2016:4.US.1376.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1376/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Jana Veselého, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 6, Loutkářská 2416/2f, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, č. j. 70 Co 83/2016-238, a výroku III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 11. 2015, č. j. 34 C 193/2015-172, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 25. 11. 2015, č. j. 34 C 193/2015-172, vyslovil nesprávný úřední postup Magistrátu hlavního města Prahy spočívající v nepřiměřené délce řízení o dopravním přestupku stěžovatele - překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně než 20 km/h. Současně uložil Ministerstvu dopravy jako žalovanému povinnost písemně se stěžovateli omluvit a výrokem III. zamítl žalobu co do požadavku na zadostiučinění ve výši 36 600 Kč.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2016, č. j. 70 Co 83/2016-238, rozhodnutí nalézacího soudu ve výroku III. potvrdil. Zohlednil délku správního řízení i to, že po opakovaném zrušení rozhodnutí nadřízeným správním orgánem bylo v konečném důsledku odložena věc pro zánik odpovědnosti za přestupek. Nešlo o řízení procesně nijak složité, přičemž stěžovateli hrozila pokuta do výše 2500 Kč a odečet 2 bodů v registru řidičů; skutečnou újmou pak byla (pouze) dočasná ztráta 2 bodů po dobu řízení bez dalších následků.
Proti rozsudku městského soudu a výroku III. rozsudku obvodního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 30. 4. 2016, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí, resp. výrok zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily okolnosti řízení spočívající v jeho délce, složitosti, průběhu a zvýšeném významu, neboť i přestupkové řízení pojmově představuje řízení o trestním obvinění a pro stěžovatele bylo spojeno s nepříjemnými pocity; vedle omluvy mu proto mělo být přiznáno i požadované zadostiučinění v penězích.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou. Stěžovatel je advokátem a podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (290/2015 Sb., dostupného na http://nalus.usoud.cz), proto nemusí být ve smyslu §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen jiným advokátem. Rovněž není stížnost nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. Pro přezkum Ústavním soudem je rozhodné výhradně dodržení ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti.
Žádné pochybení, jímž by obecné soudy vykročily z ústavního rámce rozhodovací činnosti, Ústavní soud v projednávané věci neshledal. Svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž zohlednily relevantní kritéria vyplývající z §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. i z povahy konkrétní věci. Dospěly k ústavně konformnímu závěru, že omluva stěžovateli je dostačující formou zadostiučinění a zohlednily jak délku přestupkového řízení, postup správních orgánů, tak i význam věci pro stěžovatele, zejména v rovině hrozící sankce. Vyšly z toho, že stěžovateli hrozila toliko pokuta do výše 2500 Kč, zápis 2 bodů do registru řidičů a zohlednily, že k postihu v konečném důsledku nedošlo, neboť právě i kvůli průtahům v řízení marně uplynula zákonná lhůta k projednání a odpovědnost za přestupek zanikla. Reálným dopadem do práv stěžovatele pak byla pouze dočasná ztráta 2 bodů po dobu trvání správního řízení; jiné následky stěžovatel neutrpěl.
Ústavní soud dodává, že povaha věci je marginální a napadená rozhodnutí obecných soudů jsou jasná a srozumitelná. Stěžovatel přesto vážil čas a úsilí na sepsání ústavní stížnosti čítající cca 25 stran a obsahující i rozbor právní nauky a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Ani přesto nenabízí ústavně relevantní půdorys, nýbrž toliko prostou polemiku s obecnými soudy, které mu navíc v meritu věci vyhověly. Stěžovateli ovšem nepostačuje omluva od Ministerstva dopravy za průtahy ve správním řízení o jeho dopravním přestupku spočívajícím v rychlé jízdě, nýbrž spor dále prodlužuje a domáhá se zadostiučinění ve výši takřka patnáctinásobku pokuty, která mu za přestupek hrozila.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu