ECLI:CZ:US:2008:4.US.1405.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1405/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. H. C., právně zastoupené JUDr. Janou Peclovou, advokátkou advokátní kanceláře v Brně, Zábrdovická 15/16a, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 126/2008-100 ze dne 25. března 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na zásah do jejího práva na soudní ochranu domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, připojených příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 9 C 219/2001 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 9 C 219/2001-32 ze dne 4. června 2002 (dále jen "rozsudek") bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci Stavebnímu bytovému družstvu Rozvoj (dále jen "žalobce") částku 29.784,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně od 26. 12. 2000 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1.190,- Kč, a že co do částky 2.397,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně od 1. 8. 1997 do zaplacení a z částky 4.403 Kč od 1. 1. 2001 do zaplacení s poplatkem z prodlení 2,5 promile denně se žaloba zamítá.
V řízení, jež předcházelo vydání rozsudku, byla stěžovatelka zastoupena opatrovníkem justičním čekatelem Mgr. T. N. Ten byl stěžovatelce ustanoven usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 9 C 219/2001-21 ze dne 2. dubna 2002 poté, co se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepodařilo stěžovatelce na adresu jejího trvalého pobytu v Praze doručit platební rozkaz a předvolání k ústnímu jednání a poté, co se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 pobyt stěžovatelky nepodařilo zjistit ani ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, Magistrátem hl. m. Prahy a Vězeňskou službou ČR. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 byla podle spisu známa adresa žalované ve Švýcarsku. Z usnesení vydaného ve věci sp. zn. 27 C 137/97 ze dne 14. července 2000 měl za prokázané, že na této adrese se stěžovatelka v roce 2000 nezdržovala a na tuto adresu se stěžovatelce předvolání k ústnímu jednání ani jiné písemnosti doručit nepokusil. Vyrozumění Velvyslanectví České republiky ve Švýcarsku zaslané Obvodnímu soudu pro Prahu 4 ke sp. zn. 27 C 137/97 o tom, že stěžovatelka se na soudu známé adrese ve Švýcarsku nezdržuje, je datováno dnem 19. května 2000. Přitom předvolání k ústnímu jednání ve věci sp. zn. 9 C 219/2001 bylo stěžovatelce na adresu jejího trvalého pobytu v Praze neúspěšně doručováno dne 27. března 2002. Na adresu ve Švýcarsku toto předvolání nebylo doručováno vůbec.
Rozsudek byl doručen opatrovníkovi stěžovatelky dne 21. června 2002. Poté, co se o vydání rozsudku stěžovatelka dozvěděla, požádala Obvodní soud pro Prahu 4 o jeho doručení své osobě. K tomuto doručení rozsudku stěžovatelce došlo dne 27. března 2007. Dne 10. dubna 2007 proti rozsudku podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze o tomto odvolání rozhodl stížností napadeným usnesením č.j. 19 Co 126/2008-100 ze dne 25. března 2008 tak, že odvolání stěžovatelky se odmítá a stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 10.540,- Kč. Městský soud v Praze považoval odvolání stěžovatelky za podané opožděně, když rozsudek byl doručen opatrovníkovi 21. června 2002 (opatrovník se proti rozsudku neodvolal).
Stěžovatelka ve své stížnosti především namítá, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka její osobě, když se Obvodní soud pro Prahu 4 nepokusil doručit písemnosti na adresu stěžovatelky ve Švýcarsku, která byla soudu z obsahu spisu známa. Rozsudek jí tak podle jejího přesvědčení byl doručen řádně až dne 27. března 2007 a její odvolání bylo podáno včas. Dále stěžovatelka namítá, že opatrovník neučinil žádné procesní úkony na ochranu jejích zájmů. Stěžovatelka též nesouhlasí s povinností hradit žalobci náklady odvolacího řízení, když byla osvobozena od soudních poplatků. Stěžovatelka uvádí též četné námitky proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci samé.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Dle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Dle ust. §229 odst. 4 občanského soudního řádu žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Jelikož bylo v záhlaví citovaným rozhodnutím odvolání stěžovatelky odmítnuto, měla proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka k dispozici mimořádný opravný prostředek, kterým je žaloba pro zmatečnost. Tohoto opravného prostředku však stěžovatelka nevyužila a před podáním ústavní stížnosti tak nevyčerpala všechny procesní prostředky ochrany, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než postupovat podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2008
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka