ECLI:CZ:US:2008:4.US.1429.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1429/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti F. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem, AK se sídlem Karla IV. čp. 502, 500 02 Hradec Králové, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 4. 2007 č. j. 51 C 133/2004-142 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2008 č. j. 55 Co 344/2007-171 s návrhem na vyslovení průtahů v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 9 v řízení pod sp. zn. 51 C 133/2004 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. Tvrdil, že jimi byla porušena jeho základní práva, jež jsou mu garantována ustanoveními čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel ústavní stížností napadal usnesení, kterým bylo zrušeno usnesení o zastavení řízení, i následné potvrzující usnesení odvolacího soudu. Zrušené usnesení o zastavení řízení sice již bylo označeno doložkou právní moci, avšak obecné soudy po několika letech dospěly k závěru, že nikdy právní moci nenabylo, neboť nebylo vedlejšímu účastníku řádně doručeno. Proto Obvodní soud pro Prahu 9 přistoupil k opětovnému doručení; poté, co bylo usnesení vedlejšímu účastníku doručeno, byl jím ve lhůtě pro odvolání zaplacen soudní poplatek a v řízení se tedy pokračuje.
Takovým postupem však bylo dle stěžovatele nepřípustně zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces; vedlejší účastník o existenci usnesení o zastavení řízení prý prokazatelně věděl a zrušení tohoto usnesení je v rozporu s principem právní jistoty. Stěžovatel má za to, že nelze připustit, aby bylo po několika letech opět pokračováno v soudním řízení, jestliže se oprávněně spoléhal na to, že řízení bylo pravomocně zastaveno.
Dále stěžovatel tvrdil, že v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9 docházelo k průtahům, jimiž bylo porušeno jeho základní právo na projednání věci v přiměřené lhůtě; navrhl, aby Ústavní soud zásah do tohoto základního práva výrokem nálezu konstatoval.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
II.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud se nejprve zabýval tvrzenými průtahy v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je přípustnost ústavní stížnosti proti průtahům v dosud neskončeném soudním řízení vázána na předcházející využití postupu podle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. nález sp. zn. IV.ÚS 180/04, Sb. n. u., sv. 34, str. 157 či usnesení sp. zn. I. ÚS 231/06, http://nalus.usoud.cz). V projednávané věci se však stěžovatel obrátil přímo na Ústavní soud, aniž by shora uvedené opravné prostředky vyčerpal. Je však zřetelné, že v dané věci uvedené procesní prostředky stěžovatel využít reálně nemohl, neboť průtahy spatřuje nikoliv ve skutečnosti, že by soudy v jeho věci nyní nejednaly, ale naopak, že jednaly až po dlouhé době od vyznačení doložky právní moci na usnesení nalézacího soudu o zastavení řízení ze dne 28. 9. 1999. Proto i v uvedené části považuje Ústavní soud podaný návrh za přípustný; jeho zjevná neopodstatněnost je však založena již tím, že případný výrok o existenci průtahů není schopen (dodatečně) tyto průtahy odstranit, přičemž navíc z ustálené a všeobecně dostupné literatury Ústavního soudu jednoznačně se podává, že průtahy v řízení samy o sobě důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu být nemohou. Cestou ke kompenzaci případné újmy způsobené stěžovateli postupem soudů není stížnostní žádání předložené Ústavnímu soudu, ale využití instrumentů zakotvených zákonem č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Poté Ústavní soud přistoupil k posouzení námitky stěžovatele, podle níž došlo zrušením usnesení o zastavení řízení k porušení principu právní jistoty, principu důvěry v právo a rovněž stěžovatelova práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
Situace, kdy v důsledku pochybení při doručování usnesení o zastavení řízení nenabylo toto usnesení právní moci ještě několik let od jeho vyhotovení, je jistě nežádoucí; stěžovatel se skutečně mohl oprávněně domnívat, že řízení před soudem bylo ukončeno. Stěžovateli proto lze přisvědčit, pokud kritizuje fakt, že usnesení bylo chybně označeno doložkou právní moci. Ústavní soud však podotýká, že právo na spravedlivý proces svědčí i vedlejšímu účastníku. Z hlediska ústavnosti není možné připustit, aby bylo řízení zastaveno, aniž by usnesení o zastavení řízení bylo vedlejšímu účastníku řádně doručeno. Teprve po řádném doručení oběma účastníkům řízení mohlo usnesení o zastavení řízení nabýt právní moci.
Ačkoliv tedy v řízení došlo k závadě spočívající v chybném vyznačení doložky právní moci, nedosahuje toto pochybení ústavněprávní intenzity. Obecným soudům nelze z hlediska ústavnosti vytknout, že za podmínek stanovených ustanovením §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zrušily usnesení o zastavení řízení. Toto ustanovení se nepochybně vztahuje i na situace, kdy rozhodnutí po dlouhou dobu nenabylo právní moci; Ústavní soud nemá pochybnosti o jeho ústavní konformitě. Dodat lze, že odvolací soud doplnil stran sporné otázky (ne)doručení dřívějšího usnesení nalézacího soudu dokazování, důkazy jím provedené vyhodnotil a svůj závěr o neexistenci řádného doručení přesvědčivě odůvodnil. Úkolem Ústavního soudu není, aby přehodnocoval hodnocení důkazů obecnými soudy či dokonce aby vystupoval v roli soudu další instance.
Ústavní soud poznamenává, že pokud by soud nezrušil usnesení o zastavení řízení za situace, kdy po řádném doručení vedlejší účastník soudní poplatek v odvolací lhůtě uhradil, dopustil by se tím naopak porušení práv vedlejšího účastníka.
Zrušení usnesení o zastavení řízení Obvodním soudem pro Prahu 9 i následné potvrzení tohoto rozhodnutí odvolacím soudem je tudíž souladné s nároky kladenými na spravedlivý proces.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu