ECLI:CZ:US:2003:4.US.144.03
sp. zn. IV. ÚS 144/03
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti M. S., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2002, sp. zn. 8 To 178/02, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2002, sp. zn. Nt 133/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. března 2003 obdržel Ústavní soud, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost směřující proti zamítavému rozhodnutí vrchního soudu o jeho stížnosti do usnesení soudu prvého stupně, kterým byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že důvodem podání návrhu na obnovu řízení byla existence nové skutečnosti. Ta měla plynout z posouzení skutkového děje, uvedeného ve stěžovatele odsuzujícím rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2001, sp. zn. 8 To 3/2001, které vypracoval expert z oboru biomechaniky. Městský soud neshledal, že by předložený návrh přinesl do důkazní situace nové poznatky, které by mohly přivodit jiné rozhodnutí o vině a o trestu. Vrchní soud pak stížnost odmítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel namítl, že expertní posudek přinesl poznatky zpochybňující předchozí závěry obecných soudů. Soudy však tento důkaz zcela ignorovaly a tím mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 37 odst. 3 a v čl. 24 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník - Vrchní soud v Praze - prostřednictvím předsedy senátu 8 To. Ten uvedl, že jak soud stížnostní, tak i soud prvého stupně se otázkou validity předloženého důkazu obšírně zabývaly v napadených rozhodnutích. Proto odkázal na jejich odůvodnění. Pouze na okraj pak konstatoval, že se v tomto případě jednalo již o třetí návrh stěžovatele na obnovu řízení.
K ústavní stížnosti se vyjádřilo rovněž Městské státní zastupitelství v Praze. To konstatovalo, že se jedná o naprosto nedůvodnou stížnost, neboť soudy obou stupňů se s předloženými námitkami vypořádaly velmi podrobně a podrobně rovněž vysvětlily, proč předloženou expertízu neshledaly za důvod k obnově řízení ve věci.
Ústavní soud si k věci vyžádal rovněž spis vedený u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 133/2002. Po seznámení se s jeho obsahem dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Z přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl odsouzen pro trestný čin organizování vraždy, jež zůstala ve stádiu pokusu. Obecným soudům byl předložen znalecký posudek, který popisoval některé okolnosti útoku, který však neprováděl přímo stěžovatel, ale další osoba (J. M.). Proti jím vedenému útoku se poškozený bránil střelnou zbraní a útočník v důsledku takové obrany na místě zemřel.V řízení o návrhu na obnovu řízení obecné soudy posuzovaly, zda odborné vyjádření, popisující jednání spolupachatele a obranu poškozeného, je novou skutečností. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl shledán vinným z trestného činu organizování vraždy, jež zůstala ve stádiu pokusu, k takovému závěru nedospěly.
V řízení o návrhu na obnovu řízení posuzují obecné soudy, zda od vydání pravomocného rozhodnutí vyšly najevo některé okolnosti, které, pokud by byly známé před vynesením pravomocného rozhodnutí, mohly mít vliv na vynesené závěry. Je na obecném soudu, aby zhodnotil významnost nově namítané skutečnosti a její případný dopad na výsledek rozhodování. Jak je z uvedeného zjevné, předložená expertíza se jednání, pro které byl stěžovatel odsouzen, dotýkala jen nepřímo.
Stěžovatelem namítaný zásah do jeho práva na rovnost účastníků v řízení, zaručeného v čl. 37 odst. 3 Listiny, Ústavní soud neshledal. Soud prvého stupně vyhodnotil odborný posudek, ačkoliv nebyl vypracován soudním znalcem. Posoudil erudici autora posudku, avšak neshledal jeho závěry za natolik podstatné, aby zakládaly důvod pro povolení obnovy řízení.
K námitce týkající se zásahu do práva zaručeného v čl. 24 Listiny, podle kterého nemůže být příslušnost k národnostní nebo etnické menšině nikomu na újmu, pak Ústavní soud konstatuje, že nebylo specifikováno, jakým jednáním či postupem mělo k takovému zásahu dojít. Příslušnost k některé z menšin nebyla konstatována ani v ústavní stížnosti ani v napadených rozhodnutích a nevyplývá ani z jiných písemností, které měl Ústavní soud k dispozici.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 1. října 2003
JUDr. Pavel Varvařovskýpředseda senátu