ECLI:CZ:US:2020:4.US.1445.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1445/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Kupsy, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020 č. j. 33 Cdo 185/2020-287, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Servatech, s. r. o., sídlem Záběhlická 134/95, Praha 10 - Záběhlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 20. 5. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, doplněná průvodním dopisem k dalším třem ústavním stížnostem. Napadeným usnesením bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2019 č. j. 11 Co 169/2019-221, potvrzující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 4. 2019 č. j. 18 C 8/2017-210 o zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Odmítnutí dovolání odůvodnil Nejvyšším soud jeho nepřípustností podle §238 odst. 1 písm. j) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť směřovalo proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, které trpěly stejnými vadami; v těchto případech byl na nedostatky upozorněn (zejména s připomenutím, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu s poučením, resp. že každá ústavní stížnost musí být sepsána advokátem) a že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (konkrétně ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2981/18 a sp. zn. II. ÚS 2081/19). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj