ECLI:CZ:US:2014:4.US.1506.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1506/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Martina Bugaje, zastoupeného JUDr. Alexandrem Király, Ph.D., advokátem se sídlem Ostrava-Poruba, L. Podéště 1883/5, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 3 To 72/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel jednak v tom, že Krajský soud v Ostravě (dále též "krajský soud") přehlédl, že napadené usnesení soudu prvního stupně obsahuje "toliko jediný výrok, pročež nemohl přezkoumat správnost všech výroků napadeného usnesení". Podstatou dalších námitek stěžovatele je jeho nesouhlas s rozhodnutím krajského soudu o jeho nároku na náhradu nákladů v předmětném trestním stíhání, v němž vystupoval jako poškozený. Především uvádí, že jako poškozený musel vynaložit náklady spočívající v "opakovaném dostavování se k Probační a mediační službě na druhý konec města jen proto, aby mu vedlejší účastnice mohla postupně splácet aspoň část vzniklé škody." Podle názoru stěžovatele je napadené usnesení výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli "nejspíše způsobenou omylem soudu".
Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě (dále též "okresní soud") ze dne 28. 1. 2014 č. j. 6 T 154/2013-119. Tímto usnesením Okresní soud v Ostravě zamítl žádost stěžovatele o uložení povinnosti v trestní věci specifikované v rozhodnutí, aby obžalovaná nahradila náklady poškozeného (stěžovatele). Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že Okresní státní zastupitelství v Ostravě podalo obžalobu na M. Š. pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Tohoto činu se měla dopustit tím, že při vykonávání služby osobní asistence postupně odcizovala finanční částky v souhrnné výši 850,- Euro ke škodě stěžovatele, a v celkové výši 250,- Euro ke škodě další poškozené. Obžalovaná způsobenou škoda uhradila a souhlasila s podmíněným zastavením trestního stíhání podle §307 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). K podmíněnému zastavení trestního stíhání poté došlo shora citovaným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2013 č. j. 6 T 154/2013-112.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ustanovení §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Ostravě odůvodněně zamítl stížnost stěžovatele proti rozhodnutí soudu prvního stupně. S odkazem na jeho usnesení konstatoval, že z ustanovení §154 a §155 odst. 4 trestního řádu a z právní praxe vycházející zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že k tomu, aby bylo možné rozhodnout o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů poškozeného, musí být ve věci rozhodnuto pravomocným rozsudkem. Vzhledem k tomu, že v dané věci tato podmínka splněna není, neboť bylo zvoleno řešení jiné, tzv. odklonem, tj. podmíněným zastavením trestního stíhání podle §307 trestního řádu, krajský soud opodstatněně zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou.
Ústavní soud neshledal, že by napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu