ECLI:CZ:US:2007:4.US.1554.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1554/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti Ing. V. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.2.2007, č.j. 66 Co 86/2007-52, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1.12.2006, č.j. 28 Nc 6366/2005-40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 18.6.2007 a doručenou Ústavnímu soudu dne 20.6.2007 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zaručená v čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Napadeným usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo rozhodnuto tak, že se stěžovateli (v řízení před okresním soudem povinnému) zástupce z řad advokátů neustanovuje. Rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno. Obecné soudy dospěly k závěru, že nebyla splněna podmínka pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 odst. 2 o.s.ř. spočívající v neschopnosti účastníka hájit své zájmy v řízení před soudem.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdil, že se jednalo o věcně nesprávná rozhodnutí, neboť soudy vycházely ze situace před zhoršením jeho zdravotního stavu. Soudům muselo být známo, že stěžovatel nemá žádné ukončené vysokoškolské vzdělání právního směru, není advokátem a v případě některých opravných prostředků je nutné vždy zastoupení advokátem. Stěžovatel se ohradil proti zaměňování účetního a daňového poradenství, které dříve poskytoval, za výkon advokacie. Exekuční titul, na základě něhož je vedeno exekuční řízení, dle jeho názoru neexistuje, neboť nebylo vydáno žádné pravomocné soudní rozhodnutí, platební výměr či jiné rozhodnutí provedené na základě nějakého kontrolního zjištění pojišťovny. Ve věci napadeného rozhodnutí krajského soudu rozhodoval dle stěžovatele podjatý soud, zejména šlo o předsedkyni senátu JUDr. Jana Severinovou, která svou účastí porušila právo stěžovatele na spravedlivý proces. Podáním adresovaným krajskému soudu ze dne 11.4.2006 přiloženým k ústavní stížnosti stěžovatel označil JUDr. Severinovou a soudce tohoto soudu za podjaté. Vyřízení tohoto podání je dle názoru stěžovatele v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 431/01 a pravomocným rozsudkem sp. zn. 22 Ca 78/2003. Stěžovatel dle svého tvrzení podal další námitku podjatosti v přípisu ze dne 8.2.2007 (též přiloženém k ústavní stížnosti), na které usnesení krajského soudu nereagovalo. Vyjma zrušení napadených rozhodnutí stěžovatel navrhl, aby mu obecné soudy nahradily náklady řízení.
Ústavní soud poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí nebo čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví, není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatele.
Ústavní soud ve své judikatuře (srov. nález I. ÚS 684/05, dostupný na www.judikatura.cz) zastává názor, že principiálně není porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením §30 odst. 2 o.s.ř.; tak tomu bylo i v projednávaném případu.
Pro ustanovení zástupce účastníkovi z řad advokátů musí být kumulativně splněny dvě podmínky, a to předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a dále to musí vyžadovat ochrana zájmů účastníka. Obecné soudy dospěly ke shodnému závěru, že stěžovatel je schopen své zájmy hájit sám. Ústavní soud v tomto závěru neshledává rozpor se skutkovými zjištěními (stěžovatel působil jako správce konkursní podstaty, jednatel společnosti i jako likvidátor). Stěžovatel nijak neprokázal, že by nebyl schopen se hájit sám, naopak se může obsáhle a uceleně písemně vyjadřovat, o čemž svědčí i poměrně obsáhlá podání k Ústavnímu soudu. Je třeba poznamenat, že vyjma několika řízení, mezi něž patří i řízení před Ústavním soudem, se každý může hájit osobně. To, zda si zvolí svého zástupce z řad fyzických osob (bez právnického vzdělání) nebo z řad advokátů, je pouze na jeho uvážení. Nelze automaticky uvažovat o tom, že každému, kdo si nemůže ve svém právním sporu advokáta dovolit, musí být tento ustanoven.
I v další námitce týkající se podjatosti soudu se nelze s argumentací stěžovatele ztotožnit. Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález II.ÚS 105/01, Sb.n.u. sv. 23, str. 11). Stěžovatel dovozuje podjatost předsedkyně senátu krajského soudu zejména z toho, jak rozhodovala v jiných stěžovatelových věcech. Tuto námitku však vyloučil již zákonodárce, neboť v ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř. stanovil, že důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Ústavní soud v tomto zákonném ustanovení neshledává protiústavnosti, neboť soudce je z povahy své funkce nestranný. Stěžovatel by musel tvrdit konkrétní okolnosti vzájemného vztahu soudce a stěžovatele, z nichž by bylo možno objektivně dovodit pochybnosti o nepodjatosti. To však stěžovatel neučinil.
Nález Ústavního soudu I. ÚS 431/01 se v databázi rozhodnutí Ústavního soudu nenachází, pod touto spisovou značkou je vedeno usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost ve skutkově i právně odlišné věci.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako zjevně neopodstatněnou, aniž by vyčkával odstranění vady podání spočívající v absenci právního zastoupení, neboť její odstranění by na závěru Ústavního soudu ničeho nezměnilo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu