ECLI:CZ:US:2008:4.US.1582.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1582/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. srpna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem, AK se sídlem v Písku, Velké náměstí 119, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008 čj. 2 Afs 7/2008-144, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označené rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností s tvrzením, že jím došlo k porušení jemu ústavně zaručených základních práv na soudní ochranu, spravedlivý proces a přístup k soudu podle čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou řádně zastoupenou a k jejímu podání oprávněnou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i průběh řízení před správními úřady a soudy, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, netřeba rekapitulovat, neboť jsou stěžovateli i druhému účastníku řízení známy.
Ústavní soud konstatuje, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněn a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, nezakládá. Z toho důvodu postačí na obsah jeho odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat. Zevrubné odůvodnění napadeného rozsudku totiž dostačujícím způsobem reaguje na všechny výhrady stěžovatelem předestřené; opakovat to, co již správně bylo tímto rozhodnutím řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.
Dodat lze pouze dvojí.
Jednak nelze přehlédnout, že právní názory vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího správního soudu citovaných v rozsudku napadeném byly aprobovány nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 2/07 (dostupno na http://nalus.usoud.cz). Nadto stěžovatelova interpretace, dle níž k zaplacení soudního poplatku postačí v poslední den lhůty zaslat faxem a (nebo) poště k přepravě svěřit podání s vylepenými kolkovými známkami, neobstojí. Vůbec nejde o to, kdy došlo k obliteraci kolků; okamžik obliterace je právně bezvýznamný (vždyť k ní - byť chybou - ani nemusí dojít); právně významný je den zaplacení. A to nemůže být žádný jiný den než ten, v němž se soudní poplatek (v daném případě kolkové známky, nikoliv jejich faxové zobrazení) dostal do dispozice soudu. Opačná - stěžovatelem prezentovaná úvaha - nastolovala by toliko právní nejistotu.
Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Jako obiter dictum nabízí Ústavní soud úvahu, zda by nebylo de lege ferenda žádoucí, aby zákonodárce zvážil výluku pro možnost podání kasační stížnosti ve věcech prima facie bagatelních. Je absurdní, že ve stěžovatelově případu, jenž se věcně týká toho, zda mu měl být vrácen správní poplatek ve výši 60,- Kč, bylo vedeno (po několik let) řízení, v němž čtyřikrát rozhodoval krajský soud a třikrát Nejvyšší správní soud (kromě toho dvakrát Ústavní soud). Z vyžádaného spisu krajského soudu obsahujícího 154 listů je zjevné, že náklady procesu (stěžovatelem, ale i státem vynaložené) nepředstavitelně překročily hodnotu toho, co bylo pro stěžovatele v sázce. Krátce řečeno: opravdu ztěžka je přijatelná představa, že by úsilí o hledání spravedlnosti mělo spočívat v komplikovaném řešení malicherností. Nezbývá než povzdechnout: nešlo snad ve skutečnosti o případ infra dignitatem curiae?
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu