ECLI:CZ:US:2012:4.US.1671.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1671/11
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti Finsol, s. r. o., se sídlem Jabloňová alej 937, 516 01 Rychnov nad Kněžnou, právně zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, AK se sídlem v Hradci Králové, Resslova 1253, směřující proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. dubna 2011 č. j. 101669/11/178913507251 spojené s návrhem na zrušení ustanovení §7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí správce daně. S tímto návrhem spojila stěžovatelka i návrh na zrušení hlavy III. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů
Stěžovatelka - byvši si vědoma, že před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala procesní prostředky ochrany svých práv - vyslovila v návrhu názor, dle něhož je její ústavní stížnost přípustná, neboť jsou naplněny podmínky §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatelka rovněž uvedla, že z webových stránek Ústavního soudu zjistila, že v současné době již před Ústavním soudem probíhá řízení vyvolané skupinou senátorů, která se domáhá zrušení zákona č. 402/2010 Sb. a části zákona č. 346/2010 Sb. Poukázala na skutečnost, že návrh skupiny senátorů směřuje proti jinému právnímu předpisu než zákonu č. 180/2005 Sb., resp. jeho částem, které ke zrušení navrhuje. V této souvislosti dodala, že tuto poznámku činí především za účelem vyvrácení možné námitky, že sledovaného účelu (odstranění protiústavního předpisu) lze dosáhnout i bez prolomení požadavku na vyčerpání opravných prostředků. Zdůraznila, že návrhy skupiny senátorů a její návrh nejsou totožné z hlediska svého předmětu a nevzniká zde ani překážka litispendence. V důsledku toho vyjádřila názor, dle něhož za této situace nelze vedení řízení o výše uvedeném návrhu skupiny senátorů považovat za překážku v postupu podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle §64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle §43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu [§43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona]. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou ohledně návrhu stěžovatelky splněny zákonem stanovené formální (procesní) předpoklady a podmínky umožňující posouzení jeho věcné opodstatněnosti. Dospěl k závěru, dle něhož podmínky pro výjimečnou aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nejsou splněny. Podle tohoto ustanovení: "Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo." Již v usnesení sp. zn. II. ÚS 446/04 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud konstatoval, že "podstatný přesah vlastních zájmů" je nutno jako každou výjimku vykládat restriktivně.
Ústavní soud ve fázi, kdy řeší toliko otázku přípustnosti ústavní stížnosti, není v situaci, že by mohl vedle toho současně meritorně řešit oprávněnost ústavních námitek týkajících se napadeného zákonného ustanovení a z nich případně odvozovat podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele. Na tento přesah proto může usuzovat toliko z vnějších okolností (např. neústavnost napadeného právního předpisu je předmětem odborné diskuse, z níž lze usuzovat na odůvodněnou potřebu ho zrušit, právní předpis pravidelně vyvolává potíže v praxi, věc se týká tisíců případů a její řešení by odstranilo větší množství sporů, je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu). Takové okolnosti však v posuzované věci dány nejsou.
Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele není ekvivalentní s tvrzenou protiústavností zákonného ustanovení, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Interpretace opačná by založila institut takzvané "populární žaloby" v řízení o kontrole norem a ocitla se tak v rozporu s kogentním taxativním ustanovením §64 zákona o Ústavním soudu.
Závěr o absenci nutnosti věc projednat lze podpořit i tím, že navrhovatelkou napadaná právní úprava je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11, zahájeného 11. března 2011. V něm navrhovatelé (skupina senátorů) napadají mimo jiné ustanovení §7a až §7i zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, což vyplývá z úpravy petitu návrhu skupiny senátorů, která byla provedena podáním ze dne 3. června 2011. Veřejný zájem, který stěžovatelka zdůrazňuje ve své ústavní stížnosti, je tak reprezentován návrhem skupiny senátorů. Z tohoto důvodu neshledal v daném případě Ústavní soud naplnění podmínek pro výjimečné prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v takovém případě sdílí návrh s ústavní stížností spojený její procesní osud. V důsledku uvedeného Ústavní soudu dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl i stěžovatelčin návrh na zrušení zákonných ustanovení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu