ECLI:CZ:US:2018:4.US.1720.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1720/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti Josefa Horyny, zastoupeného Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou se sídlem Mozartova 21, 460 01 Liberec, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13. dubna 2018 č. j. 29 C 308/2017-37, spojenou s návrhem na zrušení ustanovení §30 odst. 2 písm. b) bod 4. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění, za účasti Okresního soudu v Liberci, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení ustanovení §30 odst. 2 písm. b) bod 4. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění, se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 18. 5. 2018, napadl stěžovatel v záhlaví usnesení označený rozsudek. Vzhledem k tomu, že předmětné podání stěžovatele nesplňovalo náležitosti a podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to ve smyslu ustanovení §29 a §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a §72 odst. 6 citovaného zákona, stěžovateli byla zaslána výzva k odstranění vytčených vad návrhu s poučením, že pokud tyto vady ve stanovené lhůtě neodstraní, Ústavní soud návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona odmítne.
Výzvu spolu s písemným poučením převzal navrhovatel dne 26. 6. 2018.
Dne 4. 7. 2018 obdržel Ústavní soud doplnění předmětné ústavní stížnosti a plnou moc advokátky Mgr. Kateřiny Korpasové k zastupování stěžovatele v řízení o předmětné ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí, resp. kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v odstavci 4 §72 zákona o Ústavním soudu, k doplnění ústavní stížnosti přiložena nebyla, vyčkal Ústavní soud konce stanovené 30denní lhůty k odstranění vad návrhu.
Ani po uplynutí stanovené lhůty k odstranění vad návrhu a jeho doplnění ve smyslu písemného poučení právní zástupkyně stěžovatele vadu návrhu, spočívající v nedoložení napadeného rozhodnutí, do dnešního dne neodstranila.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k vlastnímu přezkumu napadeného rozhodnutí Okresního soudu v Liberci, musel se zabývat otázkou, zda podaná ústavní stížnost, včetně jejího doplnění, splňuje veškeré náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud konstatuje, že zákonem požadované náležitosti splněny nejsou.
Ústavní soud se za této situace nemohl zabývat meritem předmětné ústavní stížnosti, neboť stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
Protože nebyl splněn zákonný předpoklad projednání ústavní stížnosti, uvedený v ustanovení §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, byl Ústavní soud nucen odmítnout i podaný návrh na zrušení ustanovení §30 odst. 2 písm. b) bod 4. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění.
Stěžovatel tvrdí, že toto ustanovení je v rozporu s čl. 31 Listiny, jestliže uvádí výčet nejrizikovějších skupin, které mají nárok na očkování proti chřipce jako hrazenou službu z veřejného zdravotního pojištění. To prý však neznamená, že by vakcinace jiných "rizikových skupin", či i jen zdravých osob neměla být prováděna a hrazena státem. Podle názoru stěžovatele by měl zákon o veřejném zdravotním pojištění umožnit každému bez rozdílu uplatnit nárok na bezplatné očkování proti chřipce, které by tak umožnilo ochranu zdraví daleko většímu počtu osob, každoročně ohrožených tímto onemocněním. V opačném případě je prý citované ustanovení podle svého obsahu diskriminační, neboť prý "bezdůvodně" činí rozdíly mezi těmi, kteří právo na bezplatné očkování proti chřipce mají, a na ty, kterým je taková zdravotní péče upírána.
Z ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože ho lze podat pouze spolu s řádně podanou ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, protože samotná stížnost pro své vady není schopna věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (k tomu viz např. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95).
Nad rámec řečeného lze dodat:
Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel jako žalobce se v občanskoprávním řízení před Okresním soudem v Liberci (dále jen "okresní soud") vedeném pod sp. zn. 29 C 308/2017, po žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně domáhal uhrazení částky 150,- Kč, kterou musel vynaložit v souvislosti s očkováním proti chřipce. Žalovaná mu tuto částku odmítla uhradit, neboť je v insolvenci a má vůči ní dluhy. Zamítavé rozhodnutí opřel okresní soud o ustanovení §30 odst. 2 písm. b) bod 4. zákona o č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o ustanovení §30 odst. 2, odst. 3 citovaného zákona. Žalobce podle zjištění okresního soudu v řízení neprokázal, že by měl nárok na příspěvek na očkování.
Ústavní soud z výše vyložených důvodů proto podanou ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu