ECLI:CZ:US:2003:4.US.174.03
sp. zn. IV. ÚS 174/03
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. K., , zastoupeného JUDr. Luďkem Veberou, advokátem, proti opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. D 355/2002 a ze dne 6. 2. 2003, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení §175zd, a ust. §175zb, občanského soudního řádu, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 3. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. D 355/2002, kterým mu, jako pověřenému notáři, byla odňata věc v řízení o dědictví podle §175zb o.s.ř., s odůvodněním, že i přes výzvu soudu stěžovatel odmítl odstranit vytýkané vady, čímž způsobil průtahy v dědickém řízení. Dále stěžovatel navrhl zrušit i opatření téhož soudu ze dne 6. 2. 2003, o pověření jiného notáře soudním komisařem k provedení úkonů v řízení o dědictví.
Stěžovatel tvrdí, že faktickým opatřením v řízení o dědictví, tj. odnětím věci, byl porušen čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Uvedl, že jako notář - soudní komisař, po pověření ze dne 6. 2. 2002 v dědické věci po T. Š. bez průtahů provedl potřebná šetření, nařídil jednání ve věci samé dne 6. 5. 2002 a spis dne 17. 5. 2002 předal soudu s návrhem na vydání usnesení ve věci samé. V době od května do listopadu 2002 pak probíhala korespondence mezi ním a samosoudkyní dědického oddělení okresního soudu ohledně toho, zda slitky z drahých kovů, které vzniknou až po kremaci těla zůstavitele, patří či nepatří do aktiv dědictví. Stěžovatel je toho názoru, že slitky z drahých kovů se nesmějí v dědictví projednat.
Soud musí vydat samostatné usnesení, jímž budou slitky z drahých kovů přikázány oprávněné osobě, a to nezávisle na usnesení, kterým se řízení o dědictví končí. Tento názor však okresní soud nesdílel a proto mu věc odňal. Stěžovatel dále uvedl vlastní názory na platnou právní úpravu vztahu mezi notářem - soudním komisařem a samosoudcem v řízení o dědictví, a na právní úpravu dispozice se slitky z drahých kovů vzniklých po provedení kremace těla zůstavitele.
Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení §175zd odst. 1 věty druhé a třetí o.s.ř., jež zní "Nejsou-li podklady úplné, může soud věc vrátit notáři se žádostí o doplnění řízení nebo potřebné úkony provést sám. Pokyny soudu jsou pro notáře závazné.", a dále celého ust. §175zb o.s.ř. Stěžovatel je toho názoru, že cit. ust. §175zd, odst. 1, věta druhá a třetí, je v rozporu s čl. 38 odst. 3 o.s.ř. a čl. 82 odst. 1 Ústavy, a že cit. ust. §175zb o.s.ř. je v rozporu s ust. §175za o.s.ř. a čl. 38 odst. 1 Listiny. Dále stěžovatel vyjádřil své pochybnosti o ústavnosti §14 odst. 2 písm. g) zák.č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů. Dle jeho názoru posledně cit. ustanovení je v rozporu s §460 obč.zák., §175o odst. 1 o.s.ř. a čl. 11 odst. 1 Listiny. Návrh na zrušení cit. ustanovení zákona o pohřebnictví by měl podat senát Ústavního soudu podle §64 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ust. §78 odst. 2 téhož zákona, a to v souvislosti s rozhodováním o této ústavní stížnosti.
Okresní soud ve Frýdku - Místku, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost není opodstatněná, neboť napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do žádného z ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele.
Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud především neakceptoval stěžovatelovo tvrzení, že odnětí věci pověřenému notáři podle §175zb o.s.ř. představuje odnětí svému zákonnému soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů.V dědickém řízení však vystupuje notář jako soudní komisař a jeho úkony se považují za úkony soudu. Není tudíž nositelem subjektivního veřejného práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny a z tohoto důvodu je jeho stížnost zjevně neopodstatněná. (K pojetí práva na zákonného soudce viz např. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, nález č. 153).
Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nezabýval se Ústavní soud návrhem stěžovatele na zrušení části ustanovení §175zd, a ust. §175zb, občanského soudního řádu. Tento postup vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podle které dojde-li k odmítnutí stížnosti samotné, sdílí návrh s ní spojený "osud" stížnosti samé (viz usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95, uveřejněné ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení ÚS jako usn. č. 22 ).
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustné odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu