ECLI:CZ:US:2007:4.US.1749.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1749/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. července 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti L. K., zastoupeného Mgr. Alicí Valenzovou, advokátkou, AK Havlíčkova 218, 337 01 Rokycany, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, čj. 26 Cdo 570/2006-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stručně odůvodněnou ústavní stížností domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu v přesvědčení, že jím podané dovolání mělo být věcně projednáno a shledáno důvodným; nestalo-li se tak, bylo dle stěžovatele postupem Nejvyššího soudu zkráceno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Důvody, pro které Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, jsou přehledně a zcela srozumitelně v jeho usnesení vyloženy; Ústavní soud - nemaje potřebu cokoliv k nim dodávat - na tyto pro jejich správnost odkazuje. Porušení jakéhokoliv stěžovatelova ústavně zaručeného práva shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry, k nimž dospěl dovolací soud v důsledku bezchybné aplikace relevantních ustanovení procesních předpisů, jejichž ústavní konformita nebyla ani zpochybněna, ani Ústavním soudem shledána. K řečenému považuje Ústavní soud za vhodné dodat pouze tolik, že je věcí výlučně Nejvyššího soudu, aby v pozici vrcholného článku soustavy obecných soudů jakožto sjednocovatel judikatury těchto soudů sám v případech dovolání, jejichž přípustnost je podmíněna ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., uvážil, je-li mu v tomto mimořádném opravném prostředku předložena otázka zásadního právního významu. Uvedené uvážení zahrnuje v sobě především posouzení toho, byla-li takováto otázka dovolatelem (vůbec) formulována a v případě, že se tak stalo, má-li vskutku dle mínění Nejvyššího soudu (nikoliv dovolatele) zásadní právní význam. Ingerence Ústavního soudu do těchto úvah vymyká se z pravomoci Ústavního soudu, jenž by jako orgán ochrany ústavnosti mohl (a musil) napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušit jedině v situaci, kdyby ústavní stížností napadené rozhodnutí vykazovalo rysy protiústavnosti (např. pro jeho svévolnost, pro nedostatek jeho odůvodnění či z jiných ústavní úrovně dosahujících vad vytýčených konsolidovanou a všeobecně dostupnou judikaturou Ústavního soudu). Pouhý nesouhlas stěžovatele s právními názory dovolacího soudu porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny založit nemůže.
Z uvedených důvodů bylo proto podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. července 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu