ECLI:CZ:US:2018:4.US.1828.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1828/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky St.Kynzl, spol. s r. o., se sídlem v Praze, Havelská 494/31, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kodaňská 25, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018 č. j. 2 Afs 214/2017-34, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení a za účasti Městského soudu v Praze a Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 17. 5. 2018 se St.Kynzl, spol. s r. o., (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným rozsudkem bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a toto rozhodnutí, vydané ve věci registrace k dani z přidané hodnoty, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 28. 2. 2018 rozsudkem č. j. 2 Afs 214/2017-34 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") o kasační stížnosti Odvolacího finančního ředitelství (dále jen "žalovaný") proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "správní soud") ze dne 30. 3. 2017 č. j. 8 Af 31/2015-147 rozhodl tak, že tento rozsudek zrušil a věc vrátil správnímu soudu k dalšímu řízení.
Podrobnější obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadeného, blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
III.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě byl ústavní stížností napaden rozsudek kasačního soudu ze dne 28. 2. 2018 č. j. 2 Afs 214/2017-34, jímž byl zrušen předcházející rozsudek správního soudu ze dne 30. 3. 2017 č. j. 8 Af 31/2015-147. Vydáním citovaného zrušovacího rozsudku kasačního soudu řízení neskončilo, ve věci stěžovatelky nebylo meritorně pravomocně rozhodnuto, nýbrž řízení bude dále probíhat u správního soudu. Za této procesní situace k nápravě stěžovatelkou tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle výše citovaných článků Listiny a Úmluvy není zásadně příslušný Ústavní soud.
Stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky soudního řádu správního a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelka nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu.
Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Za dané situace Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vady plné moci ze dne 22. 5. 2018 spočívající v nesprávném označení zmocnitele a skutečnosti, že nejde o právní moc speciální (viz §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj