ECLI:CZ:US:2002:4.US.2.02
sp. zn. IV. ÚS 2/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. března 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti 1) Mgr. L. D., 2) Mgr. E. P., 3) Mgr. O. K., 4) Mgr. Z. M., všech zastoupených Mgr. V. V., advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, a to Policie ČR, Odboru pro vyšetřování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti v Praze, ve věci sp. zn. ČVS:ÚVV-22/40-2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé Mgr. L. D., Mgr. E. P., Mgr. O. K. a Mgr. Z. M. podali ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, totiž Policie ČR, Odboru pro vyšetřování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti v Praze, ve věci sp. zn. ČVS:ÚVV-22/40-2001, s návrhem na vydání předběžného opatření podle §80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
V souvislosti s trestním stíháním JUDr. A. R. pro trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) odst. 4 trestního zákona byl vyšetřovatelem Úřadu vyšetřování pro ČR - PČR dne 3. 11. 2001 pod sp. zn. ÚVV-22/40-2001 podle §83a odst. 1 trestního řádu vydán příkaz k prohlídce jiných prostor, a to v Advokátní kanceláři JUDr. A. R. a partneři ve II. patře budovy ul. L. 5, Praha 1, na kteréžto adrese vykonávají advokátní praxi i stěžovatelé.
Stěžovatelé namítají, že při realizaci shora uvedené prohlídky jiných prostor ve dnech 4. - 5. 11. 2001 bylo porušeno jejich právo a právo jejich klientů na zachování listovního tajemství a tajemství jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí dle čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Konkrétně namítají:
a) Policisté při prohlídce nahlíželi do všech prostor advokátní kanceláře, pořadačů i skříní obsahující advokátní spisy, do trezorů, v nichž jsou umístěny cenné papíry a jiné listiny advokátů, i do samotných spisů, bez ohledu na skutečnost, že jsou kontrolovány i spisy stěžovatelů, které nemají žádnou souvislost s obviněním sděleným JUDr. R.
b) Byla zajištěna řada listinných materiálů, aniž by bylo zkoumáno, kterému z advokátů vykonávajících advokacii v předmětných prostorách spisy a jednotlivé listiny patří. Nahlížením do listin a spisů a jejich odnětím došlo nejen k porušení trestního řádu, ale rovněž k hrubému zásahu do povinnosti zachovávat advokátní tajemství ve smyslu §21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a tím i k zásahu do ústavně chráněného tajemství.
c) Prohlídky jiných prostor se jako nezúčastněná osoba zúčastnil J.B., o kterém se domnívají, že není osobou nezúčastněnou, neboť nelze vyloučit, že se jedná o příslušníka Policie ČR.
d) Stěžovatelům nebyl doručen příkaz k prohlídce jiných prostor.
e) Stěžovatelé nebyli před zahájením prohlídky jiných prostor vyslechnuti a nebyli vyzváni k vydání konkrétně specifikovaných věcí.
f) Při prohlídce proběhlo zálohování obsahu serveru počítače advokátní kanceláře, byla provedena kopie dat uložených na jeho pevném disku a data byla uložena na datové nosiče CD R a tyto nosiče byly zajištěny, aniž by bylo rozlišováno, kterého z advokátů advokátní kanceláře se uložené informace týkají.
g) Stěžovatelé nebyli považováni za zúčastněné osoby ve smyslu ustanovení §42 trestního řádu, ač jim byly odebrány spisy, listiny a okopírovány informace ze serveru počítače AK, nedisponují proto řádnými opravnými prostředky proti zásahu orgánu veřejné moci, a bylo tak porušeno jejich právo na účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem.
Stěžovatelé se proto domáhají přijetí nálezu Ústavního soudu, kterým by bylo konstatováno, že při prohlídce jiných prostor - Advokátní kanceláře R. a spol. - byla porušena jejich ústavní práva zaručená shora citovanými články Listiny a rovněž bylo porušeno jejich právo na účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a uložena Policii ČR povinnost vydat stěžovatelům věci pocházející z jejich advokátních spisů, které byly při prohlídce odňaty, povinnost zdržet se pořizování kopií těchto věcí a pořizování zálohy serveru a konečně povinnost zničit již pořízené kopie těchto věcí a zálohu serveru.
Úvodem je třeba konstatovat, co plyne z připojených listinných materiálů, že předmětná prohlídka jiných prostor byla nařízena v souladu s ustanovením §83a trestního řádu. Příkaz k této prohlídce vydal vyšetřovatel vyšetřující podezření z trestné činnosti JUDr. A. R. a k tomuto postupu měl předchozí písemný souhlas státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. Příkaz byl vydán písemně, byly specifikovány prostory, ve kterých má být prohlídka provedena, a příkaz byl odůvodněn. Proti samotnému příkazu k provedení prohlídky jiných prostor také ústavní stížnost nesměřuje.
K jednotlivým námitkám stěžovatelů:
Ad a) Z dostupného materiálu lze dovodit, že prohlídka byla vykonána pouze v prostorách užívaných JUDr. R. (kancelář jmenovaného, společně užívaný sekretariát, trezor v archivu), a nikoliv v kancelářích, které byly přímo JUDr. R. označeny jako místnosti užívané výhradně jinými advokáty, tj. stěžovateli.
Ad b) Smyslem nařízení prohlídky prostorů užívaných JUDr. R. nebylo zajištění listinných materiálů souvisejících s jeho působností jako advokáta, kteréžto materiály jsou chráněny ustanovením §21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž materiálů týkajících se výkonu jeho funkce osoby s příkazním právem v nadaci A. foundation a funkcí jmenovaného ve statutárních orgánech společností, jejichž činnost souvisí s předmětem trestního stíhání JUDr. R. a PhDr. Ž. JUDr. R. při svém výslechu i v průběhu provádění prohlídky odmítl rozlišit materiály, které souvisejí s výkonem advokacie a které s jeho činností jako člena statutárních orgánů obchodních společností. Součinnost při určení charakteru listinných materiálů odmítli poskytnout i další advokáti (stěžovatelé) prohlídce přítomní, kteří pouze namítali, že je zasahováno do jejich povinnosti zachovávat advokátní mlčenlivost. Za této situace nemohlo být cíle prohlídky jiných prostor docíleno jiným způsobem, než prohlídkou všech písemností nacházejících se v prostorách užívaných JUDr. R. a zajištěním i těch materiálů, u kterých nebylo možno přímo v průběhu prohlídky určit jejich charakter, neboť nebyly řádně označeny, a bez bližšího přezkoumání jejich obsahu nebylo možno zjistit, zda se jedná o materiály související s výkonem advokacie či nikoliv. Nutno podotknout, že pokud JUDr. R. zastává funkce ve statutárních orgánech společností a pro výkon těchto funkcí využívá sídlo své advokátní kanceláře, měl sám zajistit, aby materiály týkající se působení ve statutárních orgánech obchodních společností byly jednoznačně odděleny od spisových materiálů týkajících se jeho klientů, kterým poskytuje právní služby jako advokát.
Nutno také zdůraznit, že materiály, které byly při prohlídce odňaty a jejichž vrácení se stěžovatelé domáhají, byly uloženy v kanceláři JUDr. R. a ve společném sekretariátu advokátní kanceláře, případně v trezoru v archivu, a nikoliv tedy v kancelářích stěžovatelů.
Materiály zajištěné při prohlídce jiných prostor byly uloženy do obalů, zapečetěny a opatřeny podpisem JUDr. R. K. otevření těchto obalů a k další manipulaci s odňatými materiály a jejich vyhodnocení došlo dne 9. 11. 2001, a to za přítomnosti obhájců JUDr. R., tajemníka ČAK JUDr. K. a státního zástupce. K dalšímu vyhodnocování zajištěného listinného materiálu došlo dne 12. 11. 2001 za přítomnosti JUDr. R., jeho obhájců a opět i za účasti člena ČAK JUDr. J. V této souvislosti nutno uvést, že i pro přítomné zástupce ČAK bylo v některých případech obtížné posoudit, zda určitá listina je součástí klientského spisu či nikoliv, stejně jako pouze dle obsahu listiny určit, zda ve vztahu ke konkrétní listině vykonával činnost advokát z titulu svého členství v některém z orgánů společnosti, na kteroužto činnost se nevztahuje advokátní tajemství, nebo zda advokát - funkcionář společnosti poskytoval na podkladě mandátní smlouvy této společnosti právní služby, které by advokátním tajemstvím byly kryty. Dle vyjádření tajemníka České advokátní komory by JUDr. R. ve věcech, kde je statutárním orgánem různých společností, musel doložit, že tyto společnosti zastupuje na podkladě mandátní smlouvy. Pokud mandátní smlouva neexistuje, pak nelze listiny týkající se těchto společností považovat za advokátní spis a nevztahuje se na ně povinnost mlčenlivosti. Tímto lze dokumentovat, že přímo při prohlídce v prostorách advokátní kanceláře JUDr. R. nebylo možné všechny listiny přezkoumat a rozhodnout, zda se vztahují k probíhajícímu trestnímu řízení či nikoliv.
Usnesením vyšetřovatele ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. ÚVV-22/40-2001, bylo podle §80 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o vrácení cca poloviny zajištěných materiálů JUDr. R. dne 19. 11. 2001 byly tyto materiály obhájcem JUDr. R. převzaty.
Je možno konstatovat, že při vyhodnocování materiálů zajištěných při prohlídce jiných prostor nedošlo k žádným průtahům a listinné materiály kvalifikované jednoznačně jako nesouvisející s trestním řízením byly JUDr. R. vráceny do 14 dnů od uskutečnění prohlídky.
Obecně k námitce stěžovatelů, že postupem Policie ČR při prohlídce jiných prostor došlo k porušení ustanovení §21 zákona o advokacii upravující povinnost advokáta zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, je možno odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 486/98, ve kterém je zdůrazněno, že i když zákonná povinnost mlčenlivosti svědčící advokátovi je povinností státem přikázanou, a tedy i obecně chráněnou, nelze přehlédnout, že jde nikoli o výsadu advokáta, která by měla založit exempci z obecně platného právního řádu, ale že se jedná o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientely a pro její ochranu, a která v tomto smyslu a rozsahu požívá také příslušné ochrany. Ochrana takto chráněných zájmů třetích osob podle současného právního stavu provedenou prohlídkou nebyla dotčena, neboť vyšetřovali a dalším příslušníkům Policie ČR, kteří prohlídku prováděli, a i dalším orgánům činným v trestním řízení v předmětné trestní věci, je zákonem uloženo zachovávat mlčenlivost o věcech (skutečnostech), o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem svých pravomocí.
Znovu je třeba v této souvislosti zdůraznit, že postup vyšetřovatele po zajištění spisových a dalších materiálů byl veden tak, aby při nakládání s těmito zajištěnými věcmi byl přítomen JUDr. R. nebo jeho obhájce a funkcionář České advokátní komory a aby listiny, které po vyhodnocení nebyly shledány věcmi důležitými pro trestní řízení, byly neprodleně vráceny.
Ad c) Tvrzení stěžovatelů, že J. B. mohl být příslušníkem Policie ČR, a nikoliv nezúčastněnou osobou, není ničím podloženo. Navíc prohlídky se zúčastnili vedle JUDr. R. i jeho obhájci JUDr. P. F., Mgr. R. J. a JUDr. P. T. a po určitou dobu i samotní stěžovatelé Mgr. L. D., JUDr. O.K., dále pracovník advokátní kanceláře I. P. a koncipienti advokátní kanceláře Mgr. K. K. a Mgr. J. K. Po odchodu J. B. byl jako nezúčastněná osoba přítomen A. G. Policejní prezidium České republiky ve svém vyjádření potvrdilo, že J. B. není zaměstnancem Policie ČR.
Ad d) Prohlídka byla vykonána v kanceláři užívané samostatně JUDr. R. a dále v sekretariátu a archivu advokátní kanceláře, kteréžto prostory užívají zřejmě společně všichni advokáti působící v advokátní kanceláři JUDr. R. a partneři. K tomuto je třeba uvést, že pokud se podle §83a odst. 1 trestního řádu nařizuje prohlídka jiných prostor, doručuje se příkaz osobě, která je skutečným uživatelem dotčené prostory. Je-li uživatelů více, postačí příkaz doručit kterémukoliv z nich (viz Komentář k trestnímu řádu, JUDr. Pavel Šámal a spol., 3. vydání 2001, str. 436).
V daném případě postačovalo doručit příkaz k prohlídce jiných prostor JUDr. R., což se stalo.
Ad e) Vzhledem k tomu, že prohlídka byla vykonána v prostorách užívaných JUDr. R., vůči kterému také příkaz k prohlídce jiných prostor směřoval, byl v souladu s ustanovením §84 trestního řádu vyslechnut pouze jmenovaný, a nikoliv též stěžovatelé. JUDr. R. byl při tomto předchozím výslechu konaném dne 4. 11. 2001 před započetím prohlídky jiných prostor rovněž ve smyslu ustanovení §78 odst. 1 trestního řádu vyzván k vydání spisových materiálů týkajících se obchodních aktivit PhDr. Ž. souvisejících s předmětem trestního řízení a dále dokumentů, které se týkají společností, ve kterých JUDr. R. nebo jiní pracovníci společné advokátní kanceláře zastávají funkce statutárních zástupců, tedy věcí důležitých pro trestní řízení, a to s poučením, že nebudou-li tyto materiály dobrovolně vydány, mohou být podle ustanovení §79 trestního řádu při prohlídce odňaty. JUDr. R. odmítl požadované materiály vydat s tím, že tyto dokumenty tvoří obsah advokátního tajemství.
K předchozímu výslechu stěžovatelů ve smyslu ustanovení §84 trestního řádu nebyl dán důvod, neboť v kancelářích výhradně jimi užívaných a JUDr. R. takto označených, prohlídka konána nebyla, a z jejich kanceláří tudíž žádné materiály nebyly odnímány.
Ad f) Stejně jako bylo postupováno při vyhodnocování zajištěného listinného materiálu, bude postupováno při vyhodnocení materiálů zajištěných na počítačových mediích, a to i za součinnosti znalce, který byl ve věci přibrán.
Při výkonu prohlídky jiných prostor, pro jejíž nařízení byly splněny zákonné podmínky, lze jako věci důležité pro trestní řízení zajistit i výpočetní techniku a záznamová media, případně jejich kopie, i když existuje možnost, že zajištěné nosiče informací obsahují vedle záznamů o skutečnostech důležitých pro trestní řízení i informace o skutečnostech, které se netýkají probíhajícího trestního řízení a ke kterým se váže státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.
Je-li dáno důvodné podezření, jako tomu bylo v daném případě, že nosiče informací obsahují údaje a informace důležité pro trestní řízení, jsou-li tedy splněny podmínky pro zajištění těchto nosičů, nemůže tvrzení osoby, u níž se prohlídka provádí, či tvrzení jiné osoby při prohlídce přítomné, že nosiče informací obsahují i informace, ve vztahu k nimž je tato osoba vázána povinností mlčenlivosti, zabránit zajištění těchto nosičů. Nelze-li toto tvrzení v průběhu prohlídky ověřit a není-li možno oddělit část nosičů informací, které jsou věcmi důležitými pro trestní řízení, od těch nosičů, které obsahují informace netýkající se trestního řízení a jsou chráněny státem uloženou povinností mlčenlivosti, je třeba při provádění prohlídky s prvkem výpočetní techniky zajistit a zadokumentovat veškerou výpočetní techniku a záznamová media, u nichž lze důvodně předpokládat, že obsahují informace důležité pro trestní řízení.
Je-li prohlídka jiných prostor (stejně jako domovní prohlídka) prováděna s cílem nalézt a zajistit předměty, které se mohou stát věcnými důkazy ve smyslu §112 odst. 1 trestního řádu, a je-li tohoto cíle dosahováno postupem dle příslušných ustanovení trestního řádu, nelze považovat za nedovolené porušení povinnosti mlčenlivosti skutečnost, že nosiče informací obsahují i údaje pro probíhající trestní řízení nepodstatné a nepoužitelné, neboť tento cíl nebyl provedením prohlídky sledován, jedná se pouze o vedlejší produkt prohlídky, kterému nebylo možno zabránit, a nikoliv o záměrné získávání údajů chráněných povinností mlčenlivosti způsobem, který by byl v rozporu s předpisy upravujícími prolomení povinnosti mlčenlivosti.
Při existenci povinnosti orgánů činných v trestním řízení postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5 trestního řádu) a pro naplnění účelu trestního řízení (§1 odst. 1 trestního řádu), nemůže orgánu činnému v trestním řízení v plnění jeho povinnosti provést nařízenou prohlídku a zajistit věci, které se v příslušných prostorách nacházejí, bránit skutečnost, že ve vztahu k některé z nich může existovat zákonná povinnost mlčenlivosti. Orgán činný v trestním řízení, který prohlídku vykonává, nemůže být vázán pouhým prohlášením osoby, u níž se prohlídka vykonává, že někde je záznam, ke kterému se váže povinnost mlčenlivosti, aniž by takový údaj ověřil. Takový údaj může orgán činný v trestním řízení prověřit jen tím, že to sám zjistí, přičemž tento postup mu ukládá shora uvedené ustanovení §2 odst. 5 trestního řádu.
Je samozřejmé, že je třeba postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti (§2 odst. 1 a §52 trestního řádu), kteréžto zásady spočívají v tom, že orgány činné v trestním řízení budou v míře co nejmenší zasahovat do základních práv a právem chráněných zájmů těch osob, vůči kterým není vedeno trestní řízení.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že stěžovatelé působí v Advokátní kanceláři JUDr. R. a partneři jako samostatní advokáti a jsou povinni podle §25 odst. 1 zákona o advokacii vést přiměřenou dokumentaci o poskytovaných právních službách, a to tak, aby nemohla být zaměněna s dokumentací jiných advokátů, kteří působí ve společné advokátní kanceláři. Z této povinnosti lze dovodit, že i při ukládání informací na počítačová media by měli postupovat tak, aby k materiálům týkajícím se klientů konkrétního advokáta měl přístup pouze tento advokát. Pokud by tato zásada byla dodržena, nebylo by problémem zálohovat ze serveru počítače pouze informace a data týkající se činnosti JUDr. R. jako statutárního zástupce obchodních společností. Takový postup však nebyl možný, neboť takovéto rozlišení nebylo při prohlídce realizovatelné.
Je možno konstatovat, že za situace, kdy JUDr. R. a přítomní advokáti společné advokátní kanceláře odmítli jakoukoliv součinnost při prohlídce jiných prostor, odmítli i určit, zda se v konkrétních případech jedná o klientský spis advokáta či o jiné listiny, nebyl možný jiný postup než zajistit i ty materiály, jejichž charakter nebylo možno přímo při prohlídce určit a tyto následně v přítomnosti funkcionáře České advokátní komory vyhodnotit. Nebyla poskytnuta ani součinnost k rychlému a bezpečnému zjištění obsahu nosičů informací (server počítače v sekretariátu advokátní kanceláře). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že při manipulaci s uloženými daty na nosičích informací vždy hrozí nebezpečí, že při neodborném zásahu do počítačové techniky může dojít k znehodnocení či k úplné likvidaci záznamů na těchto nosičích. Preferováno by proto mělo být zajištění nosičů informací či pořízení jejich kopií při provádění prohlídky a teprve jejich následné zkoumání ve spolupráci se znalcem z oboru kriminalistika - odvětví počítačová expertiza, kterýžto postup byl v daném případě zvolen. S ohledem na to, že i znalec je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu znalecké činnosti, nebude narušena tímto postupem ochrana skutečností chráněných povinností mlčenlivosti.
Ad g) Stěžovatelé za posuzované situace neměli postavení zúčastněných osob ve smyslu ustanovení §42 trestního řádu. Zúčastněnou osobou je pouze ten, komu byla věc zabrána nebo podle návrhu má být zabrána, není-li v řízení současně obviněným (obžalovaným). V takovémto postavení se stěžovatelé nenacházeli.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že provedením prohlídky jiných prostor ve smyslu §83a trestního řádu v prostorách Advokátní kanceláře JUDr. R. a partneři, včetně následného zajištění listinného materiálu a kopie dat uložených na serveru počítače v sekretariátu advokátní kanceláře, nedošlo k porušení příslušných ustanovení trestního řádu, tím méně pak k zásahu do jakéhokoli ústavně zaručeného práva stěžovatelů. Za tohoto stavu věci ukazuje se Ústavnímu soudu jako zjevně postrádající jakoukoli relevanci seznamovat se s obsahem připojených kazet, na kterých má být zaznamenán průběh prohlídky.
Protože se stěžovatelé domáhají ochrany s poukazem na čl. 36 odst. 1 Listiny, je nutno v této souvislosti v současném stadiu řízení sice třeba neprodleně ukončit vyhodnocování zajištěných materiálů, včetně akcií a dat uložených na datových nosičích CD R, a zajištěné věci nesouvisející s probíhajícím trestním řízením vrátit JUDr. R. a rovněž zničit kopie těch dat na datových nosičích, které se netýkají trestního řízení, nicméně však současně zdůraznit, že rubem práva stěžovatelů na jejich ochranu je povinnost řádně střežit svá práva a zabezpečovat organizaci a evidenci své práce způsobem, který by v obdobných případech jakoukoli možnost do zásahu jejich ústavně zaručených práv učinil seznatelným.
Protože podle názoru Ústavního soudu evidentně nedošlo k zásahu do žádného z ústavně zaručeného práv stěžovatelů, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. března 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu