ECLI:CZ:US:1996:4.US.201.96
sp. zn. IV. ÚS 201/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. října 1996 v senátě ve věci ústavní stížnosti D. S. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996, čj. 18 Co 277/96-49, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 2. 1996, čj. 1 C 181/95-36, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, zastoupeného předsedou senátu JUDr. J. K., jako účastníka řízení, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996,
čj. 18 Co 277/96-49, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozsudek
Okresního soudu v Semilech, jímž stěžovateli bylo uloženo
zaplatiti vedlejším účastníkům částku Kč 220 000,-- s přísl.,
poukazuje stěžovatel na to, že krajský soud jej v napadeném
rozhodnutí zavázal k zaplacení uvedené částky z titulu
bezdůvodného obohacení, ačkoli na rozdíl od Okresního soudu
v Semilech dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva je platná.
Stěžovatel má proto za to, že napadenými rozhodnutími došlo
k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v článku 36
a článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina"), a navrhuje z těchto důvodů jejich zrušení.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení,
a vedlejší účastníci J. Š. a A. Š. se k podané ústavní stížnosti
nevyjádřili.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není
soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,
a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad
jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve
shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní
soud z obsahu spisu 1 C 181/95 Okresního soudu v Semilech, že
stěžovatel uzavřel s vedlejšími účastníky dne 19. 8. 1993 smlouvu
o prodeji rodinného domku č. p. 142 v T. s pozemky, o které
krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatuje, že
netrpí vadami, které jí vytýká okresní soud, neboť splňuje všechny
podmínky nezbytné pro uzavření smlouvy. Navzdory tomuto
konstatování však krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel je
povinen vrátit vedlejším účastníkům jimi zaplacenou částku Kč 220
OOO,--, neboť k převodu vlastnického práva ze stěžovatele na
vedlejší účastníky, a to vkladem tohoto práva podle ustanovení §2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
dosud nedošlo, což dále znamená, že pro zaplacení uvedené částky
vedlejšími účastníky stěžovateli neexistoval právní důvod.
V napadeném rozhodnutí tedy krajský soud nerozlišuje mezi
založením věcně právních účinků a obligačních účinků smlouvy
o převodu nemovitosti. Pokud jde o návrh vkladu vlastnického práva
do katastru nemovitostí, je možno jej, podle názoru Ústavního
soudu, podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času
nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich
vůle. Vzhledem k uvedenému vznikl tedy předmětnou smlouvou na
jedné straně vedlejším účastníkům obligační nárok na převedení
vlastnického práva k prodávaným nemovitostem, na straně druhé
stěžovateli rovněž obligační nárok na zaplacení dohodnuté kupní
ceny. Uhradili-li tedy vedlejší účastníci stěžovateli částku Kč
220 000,--, splnili tím svou závazkovou povinnost z uzavřené
smlouvy, lhostejno v jakém stadiu se nachází věcně právní aspekt
věci, neboť v projednávané věci nejde o závazky ze synallagmatické
smlouvy, pro kterou je typická vzájemná vázanost plnění. Právním
důvodem plnění je tedy v projednávané věci právě smlouva, která
byla platně uzavřena, takže právní závěr, k jakému dospěl krajský
soud, že vedlejší účastníci plnili stěžovateli bez právního důvodu
a že mají právo na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího
v plnění ze smlouvy o převodu nemovitostí, je v extrémním rozporu
s právní zásadou pacta sunt servanda.
Napadeným rozhodnutím porušil tedy Krajský soud v Hradci
Králové stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu
podle článku 36 odst. 1 Listiny, jakož i článek 95 odst. 1 Ústavy
ČR, stanovící vázanost soudce zákonem. Ústavní soud proto
z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst.
2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle
ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. října 1996