ECLI:CZ:US:1995:4.US.209.94
sp. zn. IV. ÚS 209/94
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti MUDr. A.H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 6A 198/94-7 ze dne 21. 12. 1994, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. 12. 1994 byl Ústavnímu soudu doručen návrh označený jako ústavní stížnost podle čl. 6 Ústavního zákona č. 91/1991 proti úřednímu postupu Vrchního soudu v Praze. Nesprávnost postupu je spatřována v tom, že Vrchní soud dosud nerozhodl o odkladu vykonatelnosti správních rozhodnutí, která stěžovatelka napadla žalobou, která byla Vrchnímu soudu doručena 14. 12. 1994, a to přes osobní vysvětlení urgentnosti požadavku. Dovolává se ústavního práva na svobodnou volbu povolání a práva podnikat, jak to zaručuje čl. 26 Listiny základních práv a svobod a žádá Ústavní soud, aby ve smyslu §60 odst. 2 zákona č. 491/91 Sb.,odložil vykonatelnost rozhodnutí O.Ú., referátu zdravotnictví v B., ze dne 14. 3. 1994, čj. RZ-210/94, kterým byla zrušena registrace stěžovatelky k poskytování zdravotní péče v nestátním zdravotnickém zařízení, jakož i rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR,
čj. PRO-SEP-075-H - 29.9.94 z 5.12.1994, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a rozhodnutí OÚ bylo potvrzeno. Dne 30. 12. 1994 pak bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, ve kterém se uvádí, že dne 28.12.1994 bylo stěžovatelce doručeno usnesení Vrchního soudu, kterým byla žádost o odklad vykonatelnosti správních rozhodnutí odmítnuta. S tímto rozhodnutím stěžovatelka nesouhlasí a žádá Ústavní soud, aby ve smyslu §79 zák.č. 182/93 Sb., rozhodl o odkladu účinnosti napadených správních rozhodnutí, nebo aby podle §80 cit. zákona vydal předběžné opatření, kterým bude O.Ú. uloženo zdržet se do pravomocného rozhodnutí soudu jakýchkoliv zásahů zamezujících činnosti nestátního zdravotnického zařízení. Dne 4. 1. 1995 pak byla Ústavnímu soudu zaslána kopie usnesení Vrchního soudu v Praze čj. 6A 198/94-7 z 21.12.1994.
Pomine-li Ústavní soud skutečnost, že ústavní stížnost se ve své původní verzi dovolává právních předpisů, které nejsou součástí platného právního řádu ČR, lze z obsahu podání dovodit, že konkrétním zásahem státní moci, který je předmětem ústavní stížnosti, je usnesení Vrchního soudu v Praze čj. 6A 198/94-7 z 21.12.1994. Jak již Ústavní soud opakovaně vyložil v několika svých nálezech, není soudem nadřízeným obecným soudům, ani náhradní instancí v případech, kdy procesní předpisy nepřipouštějí odvolání či dovolání. Podle dikce ust. §250c, o.s.ř. předseda senátu může odložit vykonatelnost rozhodnutí, shledá-li k tomu zákonné důvody. Pokud tak v rámci své nezávislé rozhodovací činnosti neučiní, nepřísluší Ústavnímu soudu právo revize takového rozhodnutí, a to ani v tom případě, že by zastával názor, že pojem "odklad vykonatelnosti" by měl být vyložen extenzivněji. Usnesení Vrchního soudu je navíc opatřením, které neřeší věc samotnou. Právo na soudní ochranu stěžovatelky tedy není dotčeno. V tomto směru tedy jde o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. c) zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Pokud se stěžovatelka domáhá v doplnění ústavní stížnosti nepřímo toho, aby sám Ústavní soud pozastavil vykonatelnost správních rozhodnutí podle §79 cit. zákona o Ústavním soudu, je třeba uvést, že takový postup by byl možný pouze tehdy, pokud by Ústavní soud ústavní stížnost přijal. Ústavní soud však stížnost vůči usnesení Vrchního soudu odmítá z důvodů výše uvedených a pro úplnost uvádí, že pokud by byla směřována proti správnímu rozhodnutí, byl by nucen ji odmítnout jako nepřípustnou, neboť nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm.f) zákona o Ústavním soudu). Důvod k postupu podle §75 odst. 2 Ústavní soud neshledal.
Vydání předběžného opatření podle §80 zákona o Ústavním soudu by přicházelo v úvahu pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost směřovala proti jinému zásahu veřejné moci, než je rozhodnutí. Takový zásah však ústavní stížnost nekonkretizuje ani nenapadá. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat něco, co snad hrozí, avšak prozatím nenastalo. Proti možným dalším důsledkům, resp. postihům, které stěžovatelka uvádí, jí právní řád poskytuje dostatek právních prostředků ochrany, včetně případné ústavní stížnosti. V daném čase a za daného stavu věci však je Ústavní soud nucen návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 1995
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj