ECLI:CZ:US:2013:4.US.2092.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2092/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu Ing. arch. Marko Solmoši, na zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 8/2013-82, 9 As 9/2013-111, 9 As 10/2013-26, 9 As 11/2013-29, 9 As 12/2013-29, 9 As 13/2013-27, 9 As 14/2013-27, 9 As 15/2013-27, 9 As 21/2013-33, 2 Ans 22/2012-51, 9 As 50/2013-9, 9 As 21/2013-38, 9 As 25/2013-41, 9 As 32/2013-36, 9 As 32/2013-43, 9 As 25/2013-50, 9 As 47/2013-19, 9 As 46/2013-20, 9 As 51/2013-39, 9 As 8/2013-89, 9 As 9/2013-180, 9 As 10/2013-46, 9 As 56/2013-29, Městského soudu v Praze č. j. 8 A 180/2012-61, 8 A 182/2012-59, Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Aps 9/2012-34, 6 Aps 9/2012-46, 9 As 46/2013-30, 9 As 47/2013-30, 9 As 47/2013-29, 9 As 51/2013-48, 9 As 60/2013-29, 9 As 61/2013-29, 9 As 62/2013-19, 9 As 64/2013-13, 9 As 65/2013-14, 9 As 50/2013-90, 9 As 73/2013-16, Na 204/2013-8, Na 205/2013-8, 9 As 60/2013-39, 9 As 61/2013-37, 9 As 63/2013-14, 9 As 66/2013-15, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 7. 2013 a doplněném dne 20. 7., 4. 8. a 16. 8. 2013, domáhal zrušení v návrhu uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze. Dále navrhuje, aby mu byl Ústavním soudem ustanoven advokát a byly mu uhrazeny náklady na zastupování a přidělení zástupce.
Zmíněné podání nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), spočívající mj. v povinném zastoupení advokátem. Navrhovatel byl proto dne 25. 7. 2013 vyzván k odstranění vad návrhu v 15ti denní lhůtě s poučením, že pokud ve stanovené lhůtě vady neodstraní, bude jeho návrh odmítnut. Na tuto výzvu, která byla navrhovateli doručena dne 31. 7. 2013, reagoval přípisy ze dne 2. 8. 2013 a 16. 8. 2013, v nichž uvedl, že mu Česká advokátní komora opakovaně odmítla advokáta ustanovit. Vyjadřuje nesouhlas s tím, že Ústavní soud ustanovení advokáta nezajišťuje a nesouhlas s právní úpravou, která právní zastoupení vyžaduje.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovateli poskytl dostatečný časový prostor k odstranění vad jeho návrhu. Navrhovatel však ve stanovené lhůtě vady svého návrhu neodstranil. Podle kogentního ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. V zájmu zachování rovného přístupu ke všem účastníkům řízení obracejícím se na Ústavní soud nelze poskytováním dalších soudcovských lhůt neúměrně prodlužovat lhůtu zákonnou. Ústavní soud dodává, že navrhovatel byl v souvislosti s jeho předchozími podáními opakovaně seznámen s formálními náležitostmi návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti právního zastoupení advokátem a byly mu objasněny kompetence Ústavního soudu, jemuž zajišťování právního zastoupení účastníkům řízení nepřísluší.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, soudce zpravodaj návrh odmítl, mimo jednání a bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2013
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj