ECLI:CZ:US:2006:4.US.213.06
sp. zn. IV. ÚS 213/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. P. Ď., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem Brno, Třída kapitána Jaroše 13, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, č.j. 20 Co 59/2006-59, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu I. stupně, který zamítl stěžovatelův návrh na obnovu řízení ve věci sp.zn. 27 C 126/97 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ačkoliv je odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu kusé a nepřesné, jeho závěr je správný.
Odvolací soud své rozhodnutí odůvodňuje tím, že žádný ze stěžovatelem navrhovaných důkazů nesplňuje podmínky ust. §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Toto ustanovení pro povolení obnovy řízení vyžaduje, aby byly navrženy důkazy, které stěžovatel nemohl bez své viny použít v původním řízení a které by byly s to přivodit pro něho příznivější rozhodnutí. Oba navrhované důkazy byly stěžovateli známy již v době původního řízení. Zároveň soud vyvrací domněnku stěžovatele, že by jím navrhované důkazy mohly přivodit pro něho příznivější rozhodnutí. Odůvodnění odvolacího soudu je logické, přehledné a vyčerpávající.
Ve své ústavní stížnosti se stěžovatel vyjadřuje zejména k pochybením, která shledává v činnosti soudů v původním řízení, s tvrzením, že tato pochybení měly soudy při projednávání jeho návrhu na obnovu řízení odstranit, avšak neučinily tak. Jeho polemika s obecnými soudy zahrnuje řadu souvisejících témat, nesoustřeďuje se ale na základní problém, kterým je splnění zákonných podmínek pro obnovu řízení. Ve stížnosti je obsaženo velké množství irelevantních informací, nicméně nevyplývá z ní nic, co by naznačovalo porušení stěžovatelem namítaných základních práv v řízení před obecnými soudy. Stěžovatel znovu opakuje a rozvádí námitky, ke kterým se již vyjádřily obecné soudy.
Stěžovatel soudu I. stupně rovněž vytýká, že řízení před ním bylo postiženo neodůvodněnými průtahy, když od podání návrhu na obnovu řízení uplynuly čtyři roky, než bylo o věci jednáno. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti, ve kterém se navrhuje toliko zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, č.j. 20 Co 59/2006-59, neměl možnost vyslovit porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů přímo ve výroku svého rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí ve věci sp.zn. IV.ÚS 307/05 nebo sp.zn. IV.ÚS 628/03). Zároveň samotné průtahy nezakládají důvod pro kasaci napadeného rozhodnutí, jestliže současně nebyla porušena další základní práva stěžovatele. Takové porušení se stěžovateli nepodařilo prokázat.
Vzhledem k okolnostem výše uvedeným nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V souvislosti s tím bylo třeba odmítnout i návrh stěžovatele na náhradu nákladů zastoupení. Tento návrh zásadně sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu