ECLI:CZ:US:2013:4.US.2228.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2228/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele A. N., zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011 č. j. 5 To 432/2011-168 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 8. 2011 č. j. 9 T 288/2010-145, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a porušení principu presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu, stěžovatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 8. 2011 č. j. 9 T 288/2010-145 uznán vinným ze spáchání přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle ustanovení §285 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Uvedeného přečinu se měl stěžovatel dopustit vypěstováním 109 rostlin konopí s vrcholíky v pěstebním stanu v bytě v Praze 2 a jejich přechováváním. Usnesením ze dne 29. 11. 2011 č. j. 5 To 432/2011-168 Městský soud v Praze odvolání stěžovatele zamítl.
3. Stěžovatel napadeným rozhodnutím obecných soudů vytýká, že odsuzující výrok založily na jediném důkazu, a to svědecké výpovědi policisty poručíka Bc. Václava Pánka, který vypovídal o zajištění pěstebního stanu v bytě v Praze 2, kam jej a dalšího policistu stěžovatel zavedl a dobrovolně pustil. Se stěžovatelem sepsal poručík Pánek úřední záznam o podání vysvětlení, v němž se měl stěžovatel doznat k vypěstování rostlin. Tento úřední záznam pak měly orgány činné v trestním řízení považovat za stěžovatelovo doznání. Stěžovatel s poukazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2014/07, sp. zn. II. ÚS 268/03 a sp. zn. II. ÚS 1975/08 v tomto směru namítá, že v jeho případě tak došlo ke "zprocesnění" úředního záznamu, kdy policista jako svědek před soudem vypovídal o tom, co stěžovatel a řidič, který stěžovatele před zadržením vezl, měli uvést do úředních záznamů. Na základě této výpovědi pak soud prvního stupně dovodil, že se měl stěžovatel dopustit předmětného trestného činu.
4. Soud tak vycházel z procesně nepoužitelného důkazu na místo toho, aby se zabývat vyvracením stěžovatelovy obhajoby, kterou stěžovatel vyslovil při hlavním líčení, a v níž uvedl, že rostliny patřily jeho kamarádovi Petru Žákovi. Pěstební zařízení a rostliny marihuany objevil stěžovatel ve svém bytě po návratu ze 14denní služební cesty a vyzval Petra Žáka, aby rostliny z bytu odklidil. K jejich zadržení policejním orgánem pak došlo při odvozu těchto rostlin. Orgány činné v trestním řízení nereagovaly na stěžovatelovu obhajobu a v rozhodnutích vycházely jen z "převyprávěné" stěžovatelovy výpovědi sepsané při jeho zadržení v úředním záznamu. Odvolací soud se pak snažil pouze bagatelizovat pochybení soudu prvního stupně a uváděl úvahy, které soud prvního stupně vedly k jeho závěrům. S ohledem na shora uvedené skutečnosti stěžovatel v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí obecných soudů zrušil.
5. Jak plyne z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2013 č. j. 9 T 288/2010-184, je stěžovatel účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Podle sdělení stěžovatelova zástupce, doručeného Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2013, jeho klient na projednání ústavní stížnosti Ústavním soudem trvá.
II.
6. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 9 T 288/2010.
7. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že stěžovatel v zásadě pouze polemizuje s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, přičemž uplatňuje argumentaci obsahově totožnou s onou, jíž se bránil již v průběhu trestního řízení, zejména pak v podaném odvolání, s níž se ve svém rozhodnutí podrobně vypořádal Městský soud v Praze. Stěžovatel se tak domáhá ze strany Ústavního soudu přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčovat opodstatněnosti jeho právního názoru. Uvedeným postupem staví stěžovatel Ústavní soud do role další opravné instance, která Ústavnímu soudu, jak vyslovil již v řadě svých rozhodnutí, nepřísluší.
8. Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že byl odsouzen pouze na základě výpovědi policisty, jenž v ní uvedl to, co bylo obsahem jím sepsaného úředního záznamu o podání vysvětlení stěžovatele. Tím došlo ke "zprocesnění" úředního záznamu jakožto procesně nepoužitelného důkazu.
9. Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy České republiky). Pokud jde o provedené dokazování v řízení vedeném před obecnými soudy, Ústavní soud není povolán přehodnocovat důkazy, které obecné soudy v trestním řízení provedly. Je toliko povinen posoudit, zda dokazování bylo provedeno způsobem souladným s těmi zásadami trestního práva procesního, jež mají ústavněprávní relevanci jako součást práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Při určení náležitého rozsahu prováděného dokazování v trestních věcech musejí obecné soudy vycházet zejména z tzv. zásady materiální pravdy. Z pojetí této zásady vyjádřené v ustanovení §2 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), plyne, že rozsah dokazování nemůže být bezbřehý a soud nemusí vyhovět všem důkazním návrhům stran. Soudy přitom ovšem musejí dbát zásady vyhledávací a objasňovat všechny okolnosti případu, jež jsou podstatné.
10. Z uvedeného rámce dokazování musejí soudy vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Ústavní soud připomíná, že trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy.
11. I v posuzovaném případě Ústavní soud především řešil otázku, zda se rozhodnutí obecných soudů o vině stěžovatele opírá o dokazování takového rozsahu, jež obecným soudům umožnilo zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a jež je dostatečným podkladem pro rozhodnutí o vině trestným činem. Na základě přezkoumání spisového materiálu se Ústavní soud nemohl ztotožnit s názorem stěžovatele zpochybňujícím možnost vyslechnout policistu Václava Pánka o skutečnostech, jichž byl při výkonu policejní činnosti svědkem. Z jeho výpovědi vyplynulo, že byl kolegou zavolán k odstavenému vozidlu, ve kterém byl převážen proutěný koš se 109 rostlinami marihuany středního vzrůstu. Při šetření původu rostlin odvedl stěžovatel policisty dobrovolně do svého pronajatého bytu, kde byl umístěn pěstební stan a další pomůcky pro pěstování marihuany. Stěžovatel jim dobrovolně tyto věci vydal a dobrovolně podepsal protokol o vydání těchto věcí. Po zahájení trestního stíhání stěžovatel odmítl o věci vypovídat a teprve u hlavního líčení uvedl na svoji obhajobu, že rostliny vypěstoval jeho kamarád Petr Žák a umístil je a pěstební zařízení do jeho bytu bez jeho vědomí během jeho 14 denní služební cesty. Svědek Petr Žák odmítl ve věci vypovídat. Na základě vyjádření soudního znalce umožňovaly v bytě zajištěné předměty potřebné podmínky pro růst rostlin pod umělým osvětlením. Pěstební cyklus rostliny konopí pak trvá v těchto podmínkách minimálně tři měsíce u rostliny středního růstu a není tak dost dobře možné, aby byly tyto rostliny vypěstovány ve stěžovatelově bytě bez jeho vědomí za týden až 14 dnů. Obecné soudy své úvahy založily při hodnocení skutkových okolností na těchto základních skutečnostech.
12. Ústavní soud po přezkoumání spisového materiálu nezjistil nic, co by odůvodňovalo stěžovatelovo tvrzení, že byl odsouzen jen na základě "zprocesnění" úředního záznamu o podání vysvětlení, kde se měl přiznat k pěstování rostlin marihuany. V procesu dokazování zjištěné skutkové okolnosti poskytly obecným soudům podklad pro učiněný závěr o stěžovatelově trestné činnosti, jíž byl rozhodnutími obecných soudů uznán vinným, a soudy neuvěřily stěžovatelově obhajobě, že rostliny patřily jiné osobě a stěžovatel nevěděl nic o jejich pěstování v jeho bytě. Provedené důkazy mají charakter důkazů nepřímých a lze z nich dovodit obecnými soudy učiněný závěr. Argumentaci obecných soudů považuje Ústavní soud za srozumitelnou a logicky přijatelnou. Jejich úvahy neshledal Ústavní soud nepřiměřené či extrémní, což by jedině mohlo odůvodnit jeho zásah.
13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud shledal, že námitkám stěžovatele nelze přisvědčit, neboť v posuzovaném případě obecné soudy nevykročily z mezí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, ani nedošlo ke stěžovatelem tvrzenému porušení principu presumpce neviny, a proto nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu