ECLI:CZ:US:2022:4.US.2303.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2303/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Františka Peroutky, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2022 č. j. 20 Co 124/2022-102 v části, v níž bylo rozhodnuto o nároku na finanční zadostiučinění a nákladech řízení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. ledna 2022 č. j. 25 C 73/2021-74, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností (po opravě provedené podáním ze dne 31. 8. 2022) podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikované části rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě ve smyslu čl. 10 odst. 3 Listiny, na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny a na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Pozn. Ústavní soud shledal, že ve všech podkladech, které má k dispozici (tj. v ústavní stížnosti, jejím doplnění, návrhu na spojení věcí ke společnému řízení, v rozsudcích i v dovolání) je uváděna nesprávná adresa stěžovatele, a to X. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud projednal jeho ústavní stížnosti přednostně "podle §39 ve spojení s §71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu" a v podání ze dne 31. 8. 2022 navrhl spojení věci ke společnému řízení s věcmi vedenými pod sp. zn. IV. ÚS 579/22.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhal po vedlejší účastnici zadostiučinění ve formě omluvy a peněžitého odškodnění nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč. Obvodní soud rozsudkem ze dne 19. 1. 2022 stěžovatelovu žalobu zamítl (I. výrok) a uložil mu povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 900 Kč (II. výrok).
3. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, které městský soud neshledal opodstatněným, a proto rozsudek obvodního soudu potvrdil (I. výrok) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč (II. výrok).
4. V podání ze dne 31. 8. 2022 stěžovatel informoval, že se po neúspěšném odvolacím řízení dostal do situace, kdy musel ve stejný okamžik předložit dovolání k Nejvyššímu soudu, co se týče nároku na omluvu, a zároveň podat ústavní stížnost ve vztahu k finančnímu odškodnění. Z tohoto důvodu si Ústavní soud vyžádal u obvodního soudu stěžovatelovo dovolání ze dne 18. 8. 2022 a zjistil, že stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu dovolání "do všech jeho výroků v plném rozsahu" (bod 5. dovolání) a navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek městského soudu i jemu předcházející rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (V. část dovolání). Stěžovatelova informace o rozsahu podaného dovolání zařazená do jeho podání ze dne 31. 8. 2022 tak neodpovídá obsahu dovolání.
5. Soudce zpravodaj vyhodnotil, že nejsou splněny předpoklady řízení o ústavní stížnosti, neboť podaná ústavní stížnost je nepřípustná pro nevyčerpání procesního prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tímto procesním prostředkem ochrany proti napadenému rozsudku městského soudu je (s ohledem na zjištěný rozsah - viz výše bod 4.) dovolání, přičemž vyčerpání posledního procesního prostředku nezahrnuje jen jeho podání, nýbrž též vyčkání výsledku řízení o něm. Je tedy rozhodné, že dovolání stěžovatel ještě "nevyčerpal" (o dovolání nebylo dosud rozhodnuto) a až po jeho vyčerpání může být ústavní stížnost přípustná.
6. V posuzované věci nepřichází v úvahu ani přípustnost ústavní stížnosti na základě §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Návrhu stěžovatele na přednostní projednání ústavní stížnosti "podle §39 ve spojení s §71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu" fakticky vyhověl, neboť o ní rozhodl bez zbytečného odkladu (pozn. §71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu nelze aplikovat v řízení o ústavních stížnostech). Vzhledem k důvodu odmítnutí ústavní stížnosti nerozhodoval Ústavní soud o návrhu stěžovatele na spojení s věcmi vedenými pod sp. zn. IV. ÚS 579/22 a nepovažoval za efektivní vyzývat stěžovatele k odstranění vady plné moci [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01 (U39/24 SbNU 557)].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2022
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj