ECLI:CZ:US:2002:4.US.24.02
sp. zn. IV. ÚS 24/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. R. M., advokátem, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2001, č.j. 30 Ca 248/2001-6 a ze dne 6. 12. 2001, č.j. 30 Ca 248/2001-8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 1. 2002 se stěžovatel domáhal , aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2001, č.j. 30 Ca 248/2001-6, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2001, čj. 1255/130/2001/DO. Obdobně navrhl zrušit i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2001, č.j. 30 Ca 248/2001-8, kterým se stěžovateli vrací soudní poplatek.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu a soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že soudní poplatek uhradil osobně v podatelně krajského soudu dne 12. 11. 2001, tedy ještě před právní mocí usnesení o zastavení řízení. Pokud za těchto okolností krajský soud řízení zastavil, postupoval v rozporu s ust. §9 odst. 7 zák.č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, a současně zasáhl i do jeho ústavních práv.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel se domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové podle části páté, hlavy druhé o.s.ř., nezaplatil však soudní poplatek splatný při podání žaloby a nesplnil podmínku povinného právního zastoupení. Krajský soud ho proto usnesením ze dne 11. 9. 2001, čj. 30 Ca 245-250/2001-2, vyzval, aby tak učinil do 15 dnů od jeho doručení, s upozorněním, že nevyhoví-li výzvě, soud řízení zastaví. Usnesení stěžovatel převzal dne 18. 9. 2001. V soudem stanovené lhůtě splnil pouze podmínku povinného právního zastoupení. Krajský soud proto napadeným usnesením řízení zastavil. Proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení podle části páté, hlavy druhé o.s.ř. není přípustné odvolání. Krajský soud proto nemohl použít postupu dle ust. §9 odst. 7 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a zrušit svoje rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, neboť citované ustanovení umožňuje tento postup jen v případě, že poplatek byl zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání, nikoliv do dne, kdy nabylo právní moci. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že postupoval v souladu s platnými právními předpisy i stěžovatelem citovanými právy zaručenými mu Listinou, a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta, nebude-li shledán důvod pro její odmítnutí.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 248/2001, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o nezákonné aplikaci ust. §9 cit. zákona o soudních poplatcích Krajským soudem v Hradci Králové, aniž by stěžovatel své tvrzení doplnil podrobnější argumentací. Dle přesvědčení Ústavního soudu, názor Krajského soudu v Hradci Králové, obsažený v jeho vyjádření k ústavní stížnosti, tedy že ust. §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích lze aplikovat pouze v případech, kdy lze proti usnesení o zastavení řízení podat odvolání, je logický a ústavně zcela konformní. Stěžovateli nebylo bráněno, aby se obrátil na nezávislý soud a požadoval projednání své věci. Skutečnost, že pak soud řízení zastavil proto, že stěžovatel nesplnil ve stanovené lhůtě svou zákonem stanovenou povinnost zaplatit soudní poplatek, nemůže být přičítána k tíži soudu, ani nemůže být chápána jako zásah do ústavního práva na soudní ochranu. K zastavení řízení došlo výhradně v důsledku nečinnosti stěžovatele, který byl soudem k zaplacení soudního poplatku vyzván. Správní soudnictví je až do 31., 12. 2002 řízením jednoinstančním, ve kterém je podání opravných prostředků vyloučeno.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu