ECLI:CZ:US:2000:4.US.24.2000
sp. zn. IV. ÚS 24/2000
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 1999, sp. zn. 13 Co 212/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 12. ledna 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako stížnost. Z podání adresovaného Ústavnímu soudu, podaného prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, bylo zjevné kdo jej činí, které věci vytýká a čeho se domáhá, obsahovalo označení důkazů a vylíčení rozhodných skutečností. Bylo učiněno písemně, bylo podepsáno a datováno. Okresnímu soudu ve Zlíně byla stížnost doručena 23. dubna 1999.
Soudci Ústavního soudu jsou dle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR při svém rozhodování vázáni ústavními zákony, mezinárodními smlouvami dle čl. 10 Ústavy ČR a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Dle ustanovení §27 odst. 2 zákona je řízení ve věci před Ústavním soudem zahájeno dnem doručení návrhu, kdy dle §34 odst. 1 se návrh na zahájení řízení podává u Ústavního soudu. To vše platí za splnění zákonných náležitostí, mezi které patří podání v zákonné lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona).
V daném případě byla stížnost podána prostřednictvím nepříslušného a nepravomocného Okresního soudu ve Zlíně. Tento postup však zákon nepředpokládá. Přesto však bylo povinností Okresního soudu ve Zlíně stěžovatele o nepříslušnosti a nepravomocnosti poučit, a to buď bezprostředně při podání stížnosti (z originálu stížnosti je patrné, že byla podána osobně), nebo dodatečně příslušným soudcem, případně měla být soudem stížnost zaslána neprodleně adresátovi, tj. Ústavnímu soudu.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový stojí mimo soustavu obecných soudů a jejich procesní předpisy může využít toliko subsidiárně. Za jediné takto aplikovatelné ustanovení by bylo možno považovat §240 o.s.ř., který upravuje podání dovolání. Avšak ani analogie postupu podle tohoto ustanovení, resp. komentáře k němu, neumožňuje Ústavnímu soudu považovat stížnost za včas podanou. Tak by tomu bylo pouze v tom případě, pokud by Okresní soud ve Zlíně postoupil (odeslal) Ústavnímu soudu stížnost ve zmíněné šedesátidenní lhůtě.
Okresní soud ve Zlíně však, jak plyne ze spisu, sám začal konat ve věci, ke které nebyl pravomocný ani příslušný, jak je zřejmé z ustanovení čl. 83 a čl. 87 odst. 1 lit. d) a čl. 88 Ústavy ČR, §7 o.s.ř. a §34 zákona. Vzhledem k tomu, že obecný soud věc nepostoupil, lhůta marně uplynula, aniž by se o ústavní stížnosti Ústavní soud dozvěděl.
Nesprávným postupem stěžovatele, ale i Okresního soudu ve Zlíně, tak došlo k situaci, kdy Ústavnímu soudu nezbylo, než stížnost odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 lit. b) zákona.
V Brně dne 19. ledna 2000
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj