ECLI:CZ:US:2013:4.US.2569.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2569/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti SVT Group, a. s., Sokola Tůmy 1099/1, Ostrava-Hulváky, IČ 25848356, zastoupené Mgr. Pavlou Běčákovou, advokátkou se sídlem Sokolská třída 871/6, Ostrava-Moravská Ostrava, proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno-město ze dne 21. května 2013 č. j. 159 EX 01092/13-007 a usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 26. července 2013 č. j. 40 Co 435/2013-016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i obsahově bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty a usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jimiž byl pravomocně zamítnut exekuční návrh stěžovatelky na pověření Mgr. Jana Krejsty vedením exekuce na majetek vedlejšího účastníka podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Romanem Peškem, a to z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, na jejímž základě byl rozhodčí nález vydán.
Stěžovatelka tvrdí, že předmětnými rozhodnutími byla zkrácena na svých právech a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně namítá, že v daném případě bylo obsahem rozhodčí doložky určení třetí osoby, tzv. appointing authority, která má v případě potřeby určit rozhodce ze stanoveného seznamu, a to bez odkazu na vnitřní předpisy této třetí osoby, která není stálým rozhodčím soudem. Podle stěžovatelky na posuzovaný případ proto nedopadá dosavadní judikatura Nejvyššího soudu, včetně rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, na něž odkazuje napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Takové porušení Ústavní soud neshledal. Jak soudní exekutor, tak zejména Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci své napadené rozhodnutí řádně odůvodnil, přičemž se vypořádal jak s námitkami stěžovatelky, tak s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
Stěžovatelem namítané rozdíly posuzovaného případu s ustálenou rozhodovací praxí jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu, namítané shodně v odvolání i v ústavní stížnosti, jsou navíc zcela formální a pro posouzení platnosti rozhodčí doložky nepodstatné. Není-li podle ustálené rozhodovací praxe pro naplnění podmínky platného sjednání rozhodčí doložky, spočívající v nezbytné dostatečné míře určitosti a zachování rovnosti obou smluvních stran, pokud jde o jejich vliv na výběr rozhodce, dostačující určení třetí osoby (vyjma stálého rozhodčího soudu), která podle svých vnitřních pravidel určí rozhodce v případě sporu, nemůže tomuto požadavku tím spíše vyhovět rozhodčí doložka, jejímž obsahem je toliko určení třetí osoby, která (bez jakýchkoliv stanovených pravidel) vybere osobu rozhodce, byť z určitého (v době sjednání doložky však neuzavřeného) seznamu.
V důsledku těchto zjištění Ústavní soud bez dalšího neshledal porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu