ECLI:CZ:US:2005:4.US.259.05
sp. zn. IV. ÚS 259/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. června 2005 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti obchodní společnosti RAVELA Velká Bystřice, a.s., se sídlem Svésedlická 24, 783 53 Velká Bystřice, zastoupené JUDr. Romanem Hodoši, advokátem, AK se sídlem Moravské náměstí 15, 602 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2005, čj. 5 Cmo 301/2004-50, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2004, čj. 26 Cm 397/2002-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení shora označených usnesení obecných soudů, kterými jí byl ustanoven opatrovník pro řízení. V ústavní stížnosti uvádí, že v předmětném soudním řízení o náhradu škody a přiměřené zadostiučinění, ve kterém vystupuje na straně žalované, udělila plnou moc k právnímu zastoupení JUDr. Jaroslavě Kalendové; řádnost právního zastoupení však byla žalobcem, Ing. J. F., při ústním jednání zpochybněna.
Z připojených usnesení obecných soudů napadených ústavní stížností vyplývá, že Krajský soud v Ostravě měl pochybnosti o tom, kdo je oprávněn za stěžovatelku jednat, neboť členové představenstva stěžovatelky, J. H. (předseda) a F. J. (člen), kteří udělili plnou moc k právnímu zastoupení, byli do svých funkcí ustaveni na valné hromadě dne 4. 2. 2003. Krajskému soudu v Ostravě však bylo z jeho úřední činnosti známo, že usnesení této valné hromady je napadeno žalobou na vyslovení její neplatnosti, které dosud neskončilo, a že podle aktuálního výpisu z obchodního rejstříku jsou členy představenstva stěžovatelky F. J., Ing. J. F., B. B. a V. P. Krajský soud v Ostravě proto stěžovatelce ustanovil podle §29 o. s. ř. opatrovníka. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci usnesení krajského soudu potvrdil s tím, že je skutečně sporné, kdo je oprávněn za obchodní společnost jednat, když J. H. jako člen či předseda představenstva stěžovatelky v obchodním rejstříku zapsán není a nebyl a řízení o neplatnosti usnesení valné hromady, na kterých došlo k volbě členů představenstva, nejsou ukončena.
Stěžovatelka však s ustavením opatrovníka nesouhlasí a má za to, že je ve svých právech výrazně oslabena, ne-li jich zbavena; její postavení je nerovné s postavením žalobce, který má možnost zvolit si svého právního zástupce zcela nezávisle; ustavení opatrovníka vnímá i jako zbavení možnosti vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům prostřednictvím svého svobodně zvoleného právního zástupce a ze všech těchto důvodů žádá jak výše uvedeno.
Při posuzování formálních náležitostí ústavní stížnosti Ústavní soud nepřehlédl, že plnou moc k právnímu zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem podepsal kromě F. J. rovněž J. H., který však v obchodním rejstříku jako člen představenstva není uveden; podle aktuálního výpisu z obchodního rejstříku tvoří představenstvo stěžovatelky čtyři členové - F. J., Ing. J. F., B. B. a V. P., přičemž k právnímu úkonu představenstva, pro který je předepsaná písemná forma, je třeba podpisu dvou členů představenstva. Podle principu materiální publicity jsou údaje zapsané v obchodním rejstříku právně účinné i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu; hranicí uplatnění tohoto principu je však důvěra třetí osoby. Pokud tato osoba věděla či musela vědět o odlišnosti zapsaného údaje od skutečnosti, je rozhodující skutečný stav oproti stavu rejstříkovému. Ústavní soud vzal v úvahu, že valná hromada konaná v únoru 2003 zvolila nové představenstvo (vč. J. H.), zároveň však měl na zřeteli, že platnost této volby byla napadena a je soudně přezkoumávána. Není-li tedy postaveno najisto, že za stěžovatelku jednají osoby k tomu neoprávněné, má Ústavní soud v projednávaném případě za to, že ústavní stížnost podala osoba k tomu oprávněná. Pokud by Ústavní soud ústavní stížnost odmítl z formálních důvodů se závěrem, že za ni jednají osoby k tomu neoprávněné [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu] a následně by obecné soudy žalobu o neplatnost usnesení valné hromady zamítly, odňal by Ústavní soud fakticky stěžovatelce právo domáhat se ochrany svých základních práv, neboť v té době by již uplynula lhůta pro podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud poté pojednal ústavní stížnost věcně a po přezkoumání napadených usnesení z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Usnesení o ustanovení opatrovníka je rozhodnutím procesní povahy, které je zcela v moci předsedy senátu. Podle ustanovení §29 odst. 2 o.s.ř. předseda senátu ustaví opatrovníka právnické osobě, která nemůže před soudem vystupovat proto, že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, je-li nebezpečí z prodlení. Podmínky pro ustanovení opatrovníka byly v projednávaném případě dány; o tom, že existuje spor ve vnitřních poměrech stěžovatelky nasvědčuje soudní řízení o platnosti usnesení příslušné valné hromady, nebezpečí z prodlení vyplynulo z úvahy Krajského soudu v Brně, který má své opodstatnění, neboť řízení ve věci bylo zahájeno návrhem ze srpna 2002. Ústavní soud má tedy za to, že napadená rozhodnutí založená na ústavně zcela konformní aplikaci obyčejného práva byla vydána v rámci nezávislé soudní činnosti, do které Ústavní soud nenalezl žádný důvod zasáhnout.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 10. června 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu