ECLI:CZ:US:2010:4.US.2701.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2701/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti, kterou podali stěžovatelé 1) A. M., 2) A. M., zastoupeni Mgr. Jaroslavem Machálkem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Krásno nad Bečvou, Křižná 250, proti rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy ze dne 4. listopadu 2009 č. j. MUVS-S14383/2008OÚPSŘ-330/Hr-11 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 6. dubna 2010 č. j. KUZL 19032/2010, rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy ze dne 4. listopadu 2009 č. j. MUVS-S15745/2008OÚPSŘ-330/Hr-12 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 6. dubna 2010 č. j. KUZL 19032/2010 a rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy ze dne 9. června 2010 č. j. MUVS-S8842/2009OÚPSŘ-330/Hrn-14, spojenou s návrhem na zrušení obecně závazných vyhlášek obce Zděchov č. 2/93 ze dne 23. 12. 1993 a č. I/2000 a návrhem, aby Ústavní soud přikázal Obci Zděchov odprodat stěžovatelům v souladu s geometrickým plánem pro rozdělení pozemků č. 455-100/2008 nově vzniklou parcelu č. 1281/16 o výměře 192 m2 v k. ú. Zděchov a zaplatit stěžovatelce č. 1 částku ve výši 16 300,- Kč, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. září 2010 a doplněna podáními ze dne 21. září 2010 a 27. září 2010, domáhali podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a vyhovění uvedeným návrhům.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti podrobně popsali svoji situaci a uvedli, že v souvislosti s užíváním chaty č. e. 68 v k. ú. Zděchov dochází ze strany orgánů veřejné správy k ohrožování a poškozování jejich základních práv vyjádřených zejména v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tyto orgány, podle názoru stěžovatelů namísto, aby důsledně zjistily skutkový stav věci a ověřily si, zda drobné stavby byly již v minulosti povoleny, rozhodly bez spolehlivě zjištěného stavu věci o jejich odstranění. Takový postup považují stěžovatelé za projev zřejmé libovůle ve správním rozhodování, čímž vykročuje z mezí ústavně stanoveného postupu.
Z údajů vedených Městským úřadem ve Vsetíně bylo zjištěno, že rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy ze dne 4. listopadu 2009 č. j. MUVS-S14383/2008OÚPSŘ-330/Hr-11 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 6. dubna 2010 č. j. KUZL 19032/2010 nabylo právní moci dne 14. dubna 2010, rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy ze dne 4. listopadu 2009 č. j. MUVS-S15745/2008OÚPSŘ-330/Hr-12 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 6. dubna 2010 č. j. KUZL 19032/2010 nabylo právní moci dne 9. dubna 2010 a rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy ze dne 9. června 2010 č. j. MUVS-S8842/2009OÚPSŘ-330/Hrn-14 bylo stěžovatelům doručeno dne 17. června 2010 a právní moci nabylo dne 8. července 2010, přičemž stěžovatelé proti posledně uvedenému rozhodnutí odvolání nepodali.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podaný návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jak vyplývá ze shora uvedených údajů Městského úřadu ve Vsetíně, nabyla napadená rozhodnutí právní moci dne 14. dubna 2010, 9. dubna 2010 a dne 17. června 2010. Je proto zcela evidentní, že stěžovatelé podali ústavní stížnost po lhůtě stanovené pro její podání [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rovněž představuje procesní prostředek k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak i materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je až krajním prostředkem ochrany základních práv nastupujících tehdy, kdy porušení základních práv nelze odstranit využitím právního prostředku, který projednají jiné orgány veřejné moci, zejména obecné soudy.
Ústavní soud konstatuje, že proti rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 6. dubna 2010 č. j. KUZL 19032/2010 a ze dne 6. dubna 2010 č. j. KUZL 19032/2010 bylo možno podat žalobu podle Části páté občanského soudního řádu (§244 a násl.) a proti rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy ze dne 9. června 2010 č. j. MUVS-S8842/2009OÚPSŘ-330/Hrn-14 bylo možno podat odvolání. Pokud si stěžovatelé neotevřeli prostor pro přezkum napadených rozhodnutí cestou řádných opravných prostředků (a opak se z ústavní stížnosti nepodává), nelze než uzavřít, že nevyčerpali všechny řádné procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a ústavní stížnost je ve vztahu k napadených rozhodnutím nepřípustná [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Stěžovatelé spolu s ústavní stížností podali i návrh na zrušení obecně závazných vyhlášek obce Zděchov č. 2/93 ze dne 23. 12. 1993 a č. I/2000 podle §74 zákona o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost v části, s níž stěžovatelé spojují uvedené návrhy na zrušení předmětných vyhlášek, odmítnuta jako nepřípustná, musí se takové rozhodnutí promítnout i do zmíněného návrhu spojeného s touto částí ústavní stížnosti, neboť tím odpadá základní podmínka projednání návrhu s ní spojeného podle §74 citovaného zákona.
Další návrhy stěžovatelů na to, aby Ústavní soud přikázal Obci Zděchov odprodat stěžovatelům pozemek v požadované výměře a zaplatit stěžovatelce č. 1 částku ve výši 16 300,- Kč, jdou zcela nad rámec pravomocí Ústavního soudu, které jsou mu dány podle čl. 87 Ústavy a §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Byly proto posouzeny jako návrhy, k jejichž projednání není Ústavní soud příslušný podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Z uvedených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), d) a e) zákona o Ústavním soudu odmítnout z části jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a návrh nepřípustný, ve zbytku pak jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Návrh na zrušení obecně závazných vyhlášek obce Zděchov č. 2/93 ze dne 23. 12. 1993 a č. I/2000 pak akcesoricky sdílí osudy ústavní stížnosti.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2010
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka