ECLI:CZ:US:2022:4.US.2711.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2711/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele D. J., zastoupeného JUDr. Veronikou Malenovskou, advokátkou, sídlem Bubeníčkova 112/44, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. srpna 2022 č. j. 0 P 92/2019-1790, za účasti Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jako účastníka řízení, a Z. K., nezletilých O. J. a J. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na péči o děti a jejich výchovu zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny ve spojení s čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"), jakož i nejlepší zájem nezletilých vedlejších účastníků zakotvený v čl. 3 odst. 1 Úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 15. 7. 2022 č. j. 0 P 92/2019-1623 vydal předběžné opatření, kterým jmenoval opatrovníka nezletilých vedlejších účastníků (I. výrok) a upravil styk stěžovatele s nimi pro období části letních prázdnin roku 2022 (II. výrok) a pro období po 1. 9. 2022, včetně jejich převzetí. Proti usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření se první vedlejší účastnice rozhodla podat odvolání, o čemž informovala jí ustanoveného právního zástupce, který ji, i přes opakované dotazy a urgence, včas neinformoval o jeho doručení, proto první vedlejší účastnice podala návrh na prominutí zmeškání lhůty. Okresní soud napadeným usnesením jejímu návrhu vyhověl a lhůtu k podání odvolání proti výše uvedenému usnesení jí prominul. V odůvodnění konstatoval, že podle tvrzení první vedlejší účastnice jí rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nebylo přímo doručeno, ač jí ukládá jisté povinnosti a o existenci usnesení o nařízení předběžného opatření se od ustanoveného právního zástupce dozvěděla až dne 15. 8. 2022, tedy po uplynutí zákonné odvolací lhůty. Poté, co byl první vedlejší účastnici ustanovený zástupce jejího zastupování zproštěn, udělila svému současnému právnímu zástupci plnou moc k zastupování v dané věci. Na základě těchto skutečností okresní soud uzavřel, že první vedlejší účastnice byla vyloučena z úkonu, který jí přísluší, návrh byl podán ve stanovené lhůtě a byl s ním spojen i zmeškaný úkon.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel napadené usnesení považuje za nepřezkoumatelné a svévolné, když v něm podle jeho názoru není uveden žádný důvod, natožpak omluvitelný, pro nějž by mělo dojít k prominutí zmeškání lhůty první vedlejší účastnici. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021 sp. zn. 24 Cdo 2680/2020, z něhož vyplývá, že tam, kde má účastník řízení zástupce a zmeškaný úkon mohl zástupce učinit, musí se onen omluvitelný důvod, proč byla lhůta zmeškána, týkat zástupce. Nadto stěžovatel v ústavní stížnosti připomíná, že rozhodnutí o prominutí zmeškané lhůty je opatřením zcela výjimečným - takto by k němu měly i obecné soudy přistupovat - neboť jeho uplatnění zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení. V kontextu nyní posuzovaného případu stěžovatel upozorňuje, že žádný omluvitelný důvod u předchozího právního zástupce první vedlejší účastnice ani v jejím návrhu na prominutí zmeškané lhůty uveden není.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů.
6. Ve své rozhodovací činnosti Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že posouzení konkrétních okolností věci a učinění závěru, zda pro prominutí zmeškání lhůty byl nebo nebyl omluvitelný důvod dán, je primárně úkolem obecných soudů. Ústavní soud se proto omezuje pouze na hodnocení, zda rozhodování obecného soudu o tom, byl-li u účastníka dán (ne)omluvitelný důvod, nevykazuje extrémní interpretační či aplikační pochybení dosahující ústavní roviny [srov. nález ze dne 7. 10. 2019 sp. zn. I. ÚS 1591/19 (N 169/96 SbNU 173), body 33. a 34. odůvodnění].
7. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud taková pochybení nezjistil. V předmětné věci šlo pouze o výklad a použití podústavního práva a těžištěm ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele se závěry okresního soudu o naplnění předpokladů pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Přitom posouzení, zda tu byly skutkové podmínky pro rozhodnutí okresního soudu o prominutí lhůty, jsou otázkou skutkovou, která za shora popsaných okolností nemůže dosáhnout ústavněprávního rozměru.
8. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu