ECLI:CZ:US:2019:4.US.2716.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2716/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Z. Č., zastoupeného JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 22 Co 23/2019-219 ze dne 12. června 2019, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a obchodní korporace UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 810/136, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu vedlejší účastnice (žalobkyně) podanou proti žalovanému o zaplacení částky 117 656 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozsudku podala vedlejší účastnice odvolání, které projednával Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "odvolací soud").
Odvolací soud nerozhodl o odvolání vedlejší účastnice meritorně, ale vydal napadené procesní usnesení, kterým řízení přerušil do skončení trestního řízení vedeného proti stěžovateli u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 25/2019. Trestní řízení je vedeno proti stěžovateli pro údajné spáchání trestného činu pojistného podvodu a odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě přerušit řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., protože výsledek trestního řízení může mít vliv na výsledek řízení civilního a navíc je civilní soud podle §135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím o tom, zda byl spáchán trestný čin. Uvedené znamená, že rozhodl-li by trestní soud, že stěžovatel poskytl nepravdivé informace při uzavírání pojistné smlouvy a tím se dopustil trestného činu (pojistného podvodu), je civilní soud vázán tímto rozhodnutím, což může mít zásadní význam na výsledek řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému není odvolání ani dovolání přípustné, podal řádně zastoupený stěžovatel včasnou ústavní stížnost, v níž namítá, že odvolací soud neměl důvody pro přerušení řízení, neboť trestní řízení je ovládáno jinými pravidly než řízení civilní, není důvod vyčkávat na výsledek trestního procesu, a pokud tak odvolací soud učinil, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity, což se projevuje především v požadavku na předchozí efektivní vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Ochrana ústavnosti totiž není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je v souladu s čl. 4 Ústavy České republiky úkolem všech orgánů veřejné moci, především pak obecných soudů. Ústavní soud ve své judikatuře opakované dovodil, že řízení před ním nastupuje jako prostředek ultima ratio; bylo by zásahem do pravomoci ostatních orgánů veřejné moci a narušením ústavního principu dělby moci, kdyby Ústavní soud zasahoval již i v situaci, kdy soudům nebyla dána příležitost rozhodnout spornou otázku podústavního práva, domnívá-li se účastník, že bylo nezákonně zasaženo do jeho práv. Není proto přípustné, aby navrhovatel svá tvrzení předložil v ústavní stížnosti, aniž by tak učinil již v řízení před orgánem, jehož rozhodnutí napadá [viz například nález sp. zn. III. ÚS 2111/07 ze dne 2. října 2008 (N 160/51 SbNU 3), bod 61. stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. října 2017 (460/2017 Sb.), nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 1256/12 ze dne 27. září 2013, IV. ÚS 1549/18, ze dne 19. června 2018 či nejnověji sp. zn. II. ÚS 783/18 ze dne 21. února 2019].
V tomto případě směřuje ústavní stížnost jen proti dílčímu procesnímu rozhodnutí, které samo o sobě nemůže mít nyní dopad na ústavně zaručená práva stěžovatele. Postup odvolacího soudu je logický a vyplývá z ustanovení §135 odst. 1
o. s. ř. o vázanosti civilního soudu rozsudkem o tom, že byl spáchán trestný čin. Byl-li by stěžovatel odsouzen pro pojistný podvod, může to mít zásadní význam pro civilní řízení, jehož výsledek tak může být opačný. Teprve konečným rozhodnutím může být potenciálně zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces; nehledě na to, že stěžovatel může podat návrh na pokračování v řízení, což neučinil.
Ústavní stížnost tak byla podána předčasně a návrh je nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj