ECLI:CZ:US:2022:4.US.2724.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2724/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., advokáta, sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2022 sp. zn. 56 T 7/2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 23, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením městský soud rozhodl, že se stěžovatel nepřipouští v postavení poškozeného k hlavnímu líčení v trestní věci vedené pod sp. zn. 56 T 7/2022. Z obsahu spisového materiálu nevyplývá podle soudu žádná souvislost soudem projednávané trestné činnosti se stěžovatelem. Svůj návrh na přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 000 Kč odůvodnil stěžovatel zásahy do osobního, profesního a rodinného života. Ani při připojení se s nárokem v přípravném řízení netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které by ho spojovaly s danou věcí. Posléze doplnil své podání tím, že jako vlastník konkrétních pozemků v okresech Kolín a Praha-východ mohl žádat a získat dotaci, kterou nezákonně získali obžalovaní. Dále se cítí poškozen jako daňový poplatník, neboť škodu způsobenou státu jeho úředníci nevymáhají. Ani z toho však podle městského soudu nevyplývá, že by stěžovatel byl poškozenou osobou podle §43 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Uvedená tvrzení působí dojmem účelového a neprofesionálního zneužití práva.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel nejprve poukazuje na státní šikanu v dědickém řízení a souvisejících soudních řízeních (sc. nikterak nesouvisejí s trestním řízením, v němž bylo vydáno napadené usnesení). Následně obsáhle popisuje svůj náhled na průběh daného trestního řízení. Zejména dospívá k závěru, že státní zástupce v dané věci neplní své zákonné povinnosti.
4. Dále stěžovatel namítá, že nemohl být jako poškozený z daného trestního řízení vyloučen. Osobu domáhající se postavení poškozeného je třeba do trestního řízení připustit i v případě pochybností. Uvedeným postupem soud odejmul stěžovateli právo se k věci detailněji vyjádřit a objasnit kontext jednání obžalovaných. Především mu neumožnil uplatnit práva oběti podat tzv. prohlášení o dopadu trestného činu. V tomto směru stěžovatel poukazuje na principy tzv. bránící se demokracie, která by měla jak společnosti, tak obžalovanému dát možnost nahlédnout na dopady trestného činu na život poškozeného. Stejně tak soud neposkytl ochranu stěžovatelem uplatněnému majetkovému nároku. To vše městský soud odůvodnil nepřípustným předjímáním důkazů. Dále stěžovatel odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 9. 2017 sp. zn. III. ÚS 3439/17 (N 47/93 SbNU 143).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, tudíž nemá povinnost být právně zastoupen jiným advokátem [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. V postupu městského soudu neshledal Ústavní soud žádné pochybení. Trestní řízení se vede pro podezření ze spáchání zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1 a odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 a 5 trestního zákoníku, resp. pro pomoc ke zločinu dotačního podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k §212 odst. 1 a odst. 6 písm. a) trestního zákoníku a pomoc ke zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k §260 odst. 1, 5 trestního zákoníku. Jde tedy o trestné činy, které zpravidla nemají žádné oběti podle §2 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů ("fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil nebo měl obohatit"). Poškozeným podle §43 trestního řádu ("ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil") může být zásadně toliko korporace, která poskytuje dotaci, subvenci nebo návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek.
7. Z ústavní stížnosti nevyplývají žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že stěžovatel je v daném trestním řízení poškozeným nebo obětí.
8. Těžištěm stěžovatelovy argumentace je podle odůvodnění ústavní stížnosti kritika jednání státního zástupce vůči obžalovaným. Stěžovatel sám uvádí, že jako poškozený (resp. oběť) chce před soudem uvést chování obžalovaných a orgánů České republiky do celkového kontextu a popsat jejich dopady na jeho život. Jeho námitky však mají povahu veřejné kritiky jak státního zástupce, tak obžalovaných, a nikoliv uplatňování nároků jednotlivce, který byl trestným činem reálně postižen ve své osobní právní sféře.
9. Přiznáním postavení poškozeného či oběti takové osobě by došlo ke zneužití tohoto institutu trestního práva k politickým proklamacím, a to blíže neurčitelnému počtu osob. K naplnění takové stěžovatelovy potřeby poskytuje demokratický právní stát celou řadu možností (viz např. čl. 17 až 19 Listiny a prováděcí zákonodárství), mezi které však nelze zařadit prostředky trestního řízení. Judikatura, na kterou stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje, se týká skutkově odlišných případů. V nich byly stěžovateli osoby, u nichž došlo v důsledku trestného jednání k zřejmému a nepochybnému zásahu do soukromé (dokonce intimní) oblasti života. Žádnou takovou konkrétní skutečnost stěžovatel ani netvrdil, tím spíše pak neprokázal.
10. Stěžovatelem prosazovaný výklad trestních předpisů by znamenal absurdní závěr, že přinejmenším každý občan České republiky (nebo dokonce občan některého z členských států Evropské unie) by mohl jako poškozený aktivně vystupovat v trestním řízení vedeném pro podezření z poškození jakýchkoliv veřejných prostředků, jak je to uvedeno sub 2. Tvrzení o tom, že dotaci, kterou údajně dostali obžalovaní, mohl dostat stěžovatel, je třeba považovat za ryze spekulativní a účelové. Stěžovatel netvrdil a neprokázal, že by měl o takovou dotaci vůbec zájem, a tím spíše, že by ji neobdržel v důsledku něčího trestného činu.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu