ECLI:CZ:US:2017:4.US.280.17.1
sp. zn. IV. ÚS 280/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti A. H., t. č. ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem v Praze 7, Osadní 12a, proti nevyloučení osoby služebně činné u policejního orgánu a proti přípisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru Trutnov, ze dne 18. 11. 2015, č. j. KRPH-97427-4/ČJ-2015-0510UO, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou dne 30. 1. 2017 stěžovatel brojí proti nevyloučení osoby služebně činné u policejního orgánu (kpt. Mgr. Michala Hynka) z úkonů trestního řízení vůči jeho osobě a proti přípisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru Trutnov, ze dne 18. 11. 2015, č. j. KRPH-97427-4/ČJ-2015-0510UO, kterým bylo reagováno na trestní oznámení stěžovatele týkající se osoby, vystupující v trestním řízení vůči jeho osobě jako poškozený.
Ústavní stížnost je především opožděná ve smyslu §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §72 odst. 3 a 5 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a pokud zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o zásahu do svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
Důvody pro vyloučení z úkonů trestního řízení stěžovatel spatřuje v setkání policisty s poškozeným dne 28. 5. 2011. Ve vztahu k těmto okolnostem, s nimiž se seznámil z úředního záznamu ze dne 1. 6. 2011 a uplatnil je např. v trestním oznámení ze dne 2. 10. 2015, je ústavní stížnost zjevně opožděná. Stejně je tomu i ve vztahu k přípisu policie ze dne 18. 11. 2015, který byl stěžovateli doručen dne 5. 1. 2016. Ústavní stížnost by byla opožděná, i pokud by lhůta byla počítána od vyřízení jeho podnětu ke kontrole postupu státního zastupitelství - stalo se tak přípisem Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 7. 11. 2016, č. j. 1 NZN 413/2016-25, který byl stěžovateli doručen dne 16. 11. 2016; stěžovatel nicméně tento přípis pouze přiložil ke své ústavní stížnosti, v textu na něj neodkazuje ani jej nenapadá. Vzhledem k tomu, že data doručení neuvádí (byť by měl), vycházel Ústavní soud z údajů o doručení vyznačených samotným stěžovatelem či jeho zástupcem na jednotlivých dokumentech.
Ústavní stížnost je současně nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyčerpal procesní prostředky, které mu zákon poskytuje a jsou blíže vymezeny v §72 odst. 3 a 4 téhož zákona. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci. Ve vztahu k tvrzené podjatosti policisty je třeba důvody pro vyloučení primárně uplatnit přímo v rámci daného trestního řízení. Stěžovatel ovšem nijak nedoložil a ani neuvádí, zda a jakým způsobem tak učinil, zda uplatnil příslušný návrh, jak o něm bylo rozhodnuto a zda se proti rozhodnutí bránil. Stejně tak ohledně vyřízení jeho trestního oznámení uložením (s odůvodněním, že již dříve podal obsahově totožné trestní oznámení týkající se téže osoby) stěžovatel nespecifikuje, jak v této věci dále postupoval a jen bez dalšího přikládá přípis, z něhož je patrné, že dne 21. 9. 2016 podal podnět ke kontrole skončené věci k Nejvyššímu státnímu zastupitelství.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §43 odst. 1 písm. b) a e) ve spojení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2017
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj