ECLI:CZ:US:2000:4.US.286.99
sp. zn. IV. ÚS 286/99
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudů JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J. Ch., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 1999, sp. zn. 8 To 159/99, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. 6. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 1999, sp. zn. 8 To 159/99, kterým byl stěžovatel pravomocně uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž výrok soudu prvého stupně o způsobu výkonu trestu byl zrušen s tím, že stěžovatel byl odvolacím soudem pro výkon trestu zařazen namísto do věznice s ostrahou do věznice s dozorem. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") výkon trestu odnětí svobody odložil.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), podle něhož trestnost činu se posuzuje a trest ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Porušení spatřuje ve skutečnosti, že, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, Městský soud v Praze při úvahách o výměře trestu odnětí svobody vycházel z trestní sazby 1 - 5 let, což je sazba uvedená ve stávajícím ust. §187 odst. 1 tr. zákona, ovšem v době, kdy byl čin spáchán, tj. v období od konce roku 1994 do jara roku 1996, činila sazba trestu odnětí svobody u stejného trestného činu 1 - 3 roky.
Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že pokud se trestná činnost posuzuje podle zákona účinného v době spáchání činu, neuvádí se v písemném vyhotovení rozsudku, o který zákon jde. V případě, že se použije zákona příznivějšího, uvádí se v písemném vyhotovení rozsudku, kdy nabyl tento zákon účinnosti. V odůvodnění napadeného rozsudku došlo k pochybení, pokud je uváděno, že trestní sazba u trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zákona činí 1 rok až 5 let. Správně mělo být uvedeno, že tato sazba činí až tři roky odnětí svobody. I v této sazbě je však dle jeho názoru nutno považovat trest odnětí svobody, který byl obžalovanému uložen, za přiměřený.
Městské státní zastupitelství v Praze, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku cituje chybné rozpětí sazby u trestného činu dle §187 odst. 1 tr. zákona, stanovené až novelou trestního zákona účinnou od 1. 1. 1999 (pozn.: novela §187 tr. zákona, provedená zákonem č. 112/1998 Sb., nabyla účinnosti 1. 7. 1998). Dle jeho názoru jde však čistě o formální pochybení, které je ve vztahu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v polovině zákonné sazby, uloženému Obvodním soudem Praha 4 rozsudkem ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 33 T 49/97, irelevantní. Dále uvedlo, že se ztotožnilo s uloženým trestem co do druhu i jeho výše, stejně jako Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4, které proto cit. rozsudek soudu prvního stupně nenapadlo. Trest považuje za přiměřený a uložený v souladu s trestním zákonem platným v době, kdy bylo trestné jednání spácháno. Dle jeho názoru k porušení čl. 40 odst. 6 Listiny ze strany obou soudů nedošlo. Na ústním jednání netrvá.
Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 49/97 a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené je třeba odmítnout, a to z následujících důvodů.
Odvolací soud dle názoru Ústavního soudu pochybil, když v odůvodnění napadeného rozsudku - v rámci přezkoumání a hodnocení přiměřenosti trestu uloženého soudem prvního stupně - uvedl, že vycházel z trestní sazby 1 až 5 let namísto trestní sazby 1 až 3 roky, tj. v posledně uvedeném případě podle trestního zákona ve znění před účinností zákona č. 112/1998 Sb. Za daných okolností však v tomto pochybení Ústavní soud nespatřuje zásah do základního práva zakotveného v čl. 40 odst. 6 Listiny. Trest byl uložen soudem prvního stupně v mezích zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán, tedy zcela v souladu s uvedeným článkem Listiny. Trest 18 měsíců odnětí svobody je v rámci stanovené trestní sazby 1 až 3 roky, přičemž jak Městský soud v Praze jako soud odvolací, tak i Městské státní zastupitelství v Praze a Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 tento trest považují za přiměřený. Ústavnímu soudu, jak dal opakovaně najevo ve své judikatuře, nepřísluší přehodnocovat hodnocení důkazů a jiných skutečností, provedené obecnými soudy k určení individuálního trestu v individuálním případě, snad s výjimkou případů zcela extrémních. Za takový však věc stěžovatele označit nejde, a to ani s ohledem na již zmíněné a soudu přiznané pochybení v odůvodnění rozsudku.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24.3.2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu