ECLI:CZ:US:2012:4.US.2905.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2905/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci stěžovatele P. C., právně zastoupeného advokátem Mgr. Lukášem Trojanem, Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011 sp. zn. Nco 19/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 3. 10. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení vrchního soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením bylo rozhodnuto tak, že někteří ze soudců Městského soudu v Praze nejsou vyloučení z projednávání věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 13 Co 482/2010. Stěžovatelem v ústavní stížnosti vyjmenovaní soudci jsou dle náhledu stěžovatele podjatí, výslovně je pak poukázáno na podjatost soudce JUDr. Vladimíra Fučíka, který byl v době komunistické diktatury, během níž byl stěžovatel z politických důvodů opakovaně vězněn, jmenován soudcem. Stěžovatel nesouhlasí s okleštěním jeho argumentace do pouhé účasti soudců v KSČ. Napadené usnesení vrchního soudu nebylo dle stěžovatele řádně odůvodněno. Další část argumentace stěžovatele je vedena proti způsobu, jakým byly u Městského soudu v Praze přidělovány spisy. Jednalo se o způsob, který nezaručoval transparentnost a jímž došlo k porušení práva na zákonného soudce.
III.
Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele z ústavněprávního hlediska, načež dospěl k závěru, že se jedná o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
Uvedenou argumentací stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již zabýval, a to např. ve věci sp. zn. III. ÚS 3268/10. Závěry Ústavního soudu uvedené v usnesení sp. zn. III. ÚS 3268/10 lze přitom zcela vztáhnout i na nyní projednávanou věc, neboť rovněž v nyní projednávané věci stěžovatel opíral námitku podjatosti určitých soudců vrchního soudu pouze obecně o jejich bývalé členství v Komunistické straně Československa, přičemž neuvádí k žádnému soudci vrchního soudu konkrétní skutečnosti nasvědčující podjatost.
Ústavní soud pro úplnost z pohledu relevantního pro nyní posuzovaný případ připomíná, že v nálezu sp. zn. I. ÚS 517/10 konstatoval následující: "Prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen." Z uvedeného se podává, že tvrzení pohybující se v rovině obecnosti důvod k podjatosti soudce založit (již z povahy věci) nemůže. Dlužno dodat, že argumenty stěžovatele tuto míru obecnosti, nahlíženou Ústavním soudem jako ještě nikoliv relevantní, vykazují.
Namítá-li stěžovatel, že v jeho věci rozhodoval nezákonný soudce, nezbývá, než jej v dalším řízení odkázat na žalobu pro zmatečnost, neboť ústavní stížnost stojí na principu subsidiarity.
S ohledem na výše uvedené rozhodl Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu