ECLI:CZ:US:2018:4.US.3205.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3205/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ŠUTKA, s. r. o., IČ: 27177424, se sídlem Praha 8, Čimická 442/33, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2018 č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 30 Nd 126/2018-B-876, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 24. 9. 2018 se obchodní společnost ŠUTKA, s. r. o. (dále jen "věřitelka" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným rozhodnutím, vydaným v řízení o návrhu věřitelky na vyloučení soudců Nejvyššího soudu JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové z projednávání a rozhodnutí věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 29 NSČR 56/2018, došlo k porušení práv stěžovatelky dle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a aby toto rozhodnutí zrušil.
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Věřitelka v průběhu insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích (dále jen "insolvenční soud") pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013 vznesla námitku podjatosti soudce insolvenčního soudu JUDr. Zdeňka Strnada, který vede insolvenční řízení na majetek dlužníka, a to z důvodu možného osobního propojení se zástupcem dlužníka JUDr. Michalem Žižlavským.
Věc byla předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti Vrchnímu soudu v Praze a měli o ní rozhodovat soudci tohoto soudu JUDr. Michal Kubín a Mgr. Věra Modlitbová. I proti těmto soudcům věřitelka vznesla námitku podjatosti, a věc proto byla předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti uvedených soudců Nejvyššímu soudu; k projednání a rozhodnutí o ní je příslušný senát 29 NSČR tohoto soudu složený z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové (zpravodaje) a JUDr. Zdeňka Krčmáře.
Věřitelka vznesla námitky podjatosti i shora uvedených soudců Nejvyššího soudu JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Zdeňka Krčmáře.
Dne 24. 7. 2018 usnesením č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 30 Nd 126/2018-B-876 Nejvyšší soud rozhodl, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. Zdeněk Krčmář a JUDr. Helena Myšková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 NSČR 56/2018, a své rozhodnutí podrobně odůvodnil.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka podrobně rekapitulovala vývoj věci, poukázala na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a tvrdila porušení základních práv, jak bylo výše již uvedeno.
Další obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadeného blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
IV.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě bylo ústavní stížností napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, a to za situace, kdy ve věci stěžovatelky, resp. v insolvenční věci dlužníka, dosud nebylo insolvenčním soudem pravomocně rozhodnuto.
Vydáním napadeného usnesení tak řízení v dané insolvenční věci nekončilo, a tudíž k nápravě stěžovatelkou tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny nebyl zásadně příslušný Ústavní soud.
Stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelka nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu.
Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Za dané situace Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k odstranění vady spočívající v nedostatku jejího právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj