ECLI:CZ:US:2018:4.US.3232.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3232/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Mgr. Iriny Loukinové, zastoupené JUDr. Jindřichem Bellingem, advokátem se sídlem Husitská 70, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2018 č. j. 23 Cdo 2231/2018-516, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení a za účasti obchodní společnosti PHARMOS, a. s., se sídlem Těšínská 1349/296, Ostrava - Radvanice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka (dále rovněž "žalovaná") v podané ústavní stížnosti napadá v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu, které, podle jejího názoru, porušilo její ústavně zaručená základní práva a svobody ve smyslu čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), která uvádí, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech; základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Namítá také porušení čl. 2 odst. 2 Listiny (meze uplatňování státní moci), čl. 10 Listiny (osobnostní práva), čl. 36 odst. 1 Listiny (možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu), čl. 37 odst. 3 Listiny (rovnost účastníků řízení), čl. 38 odst. 2 Listiny (právo na zákonného soudce), čl. 2 odst. 2, odst. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky.
II.
Ústavní stížností napadené rozhodnutí dovolacího soudu bylo vydáno v řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 149/2010 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 100/2017 mezi žalobkyní - obchodní společností PHARMOS, a. s. a mezi žalovanou Mgr. Irinou Loukinovou.
III.
Ústavní soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda ústavní stížnost splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení, vyplývající z ustanovení §34 a §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění změn a doplňků (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tyto požadavky splněny nejsou, takže ústavní stížnost nelze projednat.
Stěžovatelka nejprve doručila Ústavnímu soudu dne 26. 9. 2018 písemné podání, které sepsala sama a v němž uvedla, že nesouhlasí s napadenými rozhodnutími obecných soudů, jimiž prý byla porušena její ústavní práva. Stěžovatelka při podání návrhu nebyla zastoupena advokátem, jak požaduje ust. §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a podání trpělo i jinými formálními vadami.
Ústavní soud proto stěžovatelku dne 5. 10. 2018 písemně vyzval (výzva jí byla doručena dne 9. 10. 2018) k odstranění vad podání a poučil ji, že nebudou-li vady do 30 dnů odstraněny, bude ústavní stížnost odmítnuta.
Poté dne 16. 11. 2018 byla Ústavnímu soudu předložena procesní plná moc, vystavená pro advokáta JUDr. Jindřicha Bellinga. Advokát však stěžovatelkou sepsané podání nikterak nedoplnil. Uvedeným postupem nebyly odstraněny všechny vady podání sepsaného stěžovatelkou.
Ústavní stížnost trpí nadále četnými vadami, je po jazykové stránce nejasná a zmatená, neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci. K podání byly připojeny kopie písemných materiálů, které většinou nijak nesouvisejí s předmětem ústavní stížnosti
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka ani její právní zástupce neodstranili vady návrhu ve lhůtě k tomu určené; ústavní stížnost byla proto odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj