ECLI:CZ:US:2024:4.US.3243.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3243/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Icbreality s. r. o., se sídlem v Brně, Václavská 237/6, zastoupené JUDr. Michalem Bortelem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 391/2020-38 ze dne 23. 9. 2022, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 45/2019-71 ze dne 12. 11. 2020 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 10293/19/5300-21441-702127 ze dne 21. 3. 2019, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za zdaňovací období únor 2016 vykázala nadměrný odpočet ve výši 2 615 292 Kč. Důvodem nadměrného odpočtu byly především tvrzené nákupy dopravních prostředků od několika obchodních společností.
3. Příslušný správce daně stěžovatelkou uplatněný nadměrný odpočet DPH snížil; platebním výměrem ze dne 7. 11. 2016 stěžovatelce vyměřil nadměrný odpočet na DPH za zdaňovací období únor 2016 ve výši 797 007 Kč. Odvolací finanční ředitelství (dále jen "OFŘ") prvostupňové rozhodnutí změnilo ústavní stížností napadeným rozhodnutím a stěžovatelce vyměřilo nadměrný odpočet ve výši 356 476 Kč.
4. Proti rozhodnutí OFŘ podala stěžovatelka žalobu, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl; dospěl k závěru, že stěžovatelce nárok na odpočet DPH ve sporném rozsahu nevznikl. Přijaté zdanitelné plnění bylo podle krajského soudu součástí daňového podvodu, kterého se stěžovatelka účastnila; o této skutečnosti stěžovatelka na základě objektivních okolností věděla nebo vědět mohla a měla. Nejvyšší správní soud následně stěžovatelčinu kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
5. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelka rozporuje neuznání svého nároku na odpočet DPH u zdanitelného plnění za nákup vozidla od korporace Luxury Garant s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 5, Holečkova 789/49. Tvrdí, že otec a bratr jednatelky stěžovatelky v roce 2016 na základě inzerátu prohlédli sporné vozidlo v autosalónu DENKER. Stěžovatelka sjednala kupní smlouvu, uhradila cenu bezhotovostním převodem, převzala vozidlo, obdržela daňový doklad a vozidlo prodala až v roce 2020. OFŘ však nárok na nadměrný odpočet neuznalo, aniž by ho stěžovatelka učinila předmětem odvolání. Stěžovatelka nevěděla a nemohla vědět o svém zapojení do řetězce zatíženého daňovým podvodem.
6. Ohledně existence objektivních okolností z pohledu běžného obchodního styku stěžovatelka podrobně namítá následující: 1) Stěžovatelka při podpisu kupní smlouvy nemohla vědět, že korporace Luxury Garant neměla statutární orgán, protože tato informace byla do obchodního rejstříku zapsána o dva měsíce později; 2) Stěžovatelka neměla žádné oprávnění žádat doložení totožnosti či pracovní smlouvy od osoby, se kterou v autosalónu jednala; 3) Stěžovatelka nemohla mít k dispozici informaci o tom, kdo má přístup k bankovnímu účtu korporace Luxury Grant; 4) Stěžovatelka nemohla v den podpisu smlouvy vědět, že korporace Luxury Grant bude na konci roku 2016 zapsána mezi nespolehlivé plátce; 5) Stěžovatelka nemohla mít žádné informace o dodavatelském řetězci a nemohla vědět o tom, že některé společnosti neodvedly DPH; 6) Stěžovatelka si před podpisem smlouvy ověřila existenci korporace Luxury Grant v obchodním rejstříku, ze kterého bylo patrné, že se společnost dříve nazývala "DENKER s. r. o."; obsahovaly-li tedy doklady potvrzující pořízení vozidla popis pravdivé informace (název korporace Luxury Grant byl doplněn o dovětek "dříve DENKER s. r. o."), nemohly u stěžovatelky vzbuzovat pochyby; 7) Je běžné, že autosalóny používají různé obchodní značky, pod kterými prodávají vozidla různé právnické osoby; značka DENKER je známa od počátku devadesátých let.
7. Stěžovatelka dále rozporuje neuznání nároku na nadměrný odpočet plnění - devět motorových vozidel - od korporace Lapertas, a.s., se sídlem v Brně, Vídeňská 183/124. Koupě vozidel od personálně propojených subjektů je podle stěžovatelky běžnou praxí, která není zákonem zakázána. Financování takových transakcí personálně propojeným subjektem automaticky neznamená, že jde o daňový podvod. OFŘ dospělo při identickém případu pře-prodeje vozidla v řetězci stěžovatelka - korporace OLTEC a.s., se sídlem v Brně, Václavská 237/6, k opačnému závěru, tedy že nárok na odpočet vznikl, což je v rozporu s §8 odst. 2 daňového řádu.
8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] je včasná a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.
9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, pouze rozporuje dílčí okolnosti, které podle správních orgánů a soudů prokazují, že stěžovatelka věděla či objektivně měla vědět o jejím zapojení do řetězce zatíženého daňovým podvodem.
11. Stěžovatelka dále zaměňuje nestandardní okolnosti identifikované OFŘ v obchodním řetězci, které prokazují podvodné jednání jako takové (body 57-63 rozhodnutí OFŘ), a objektivní skutečnosti, z jejichž souhrnu je zřejmé, že o existenci daňového podvodu věděla či vědět měla (body 74-84). OFŘ však svoje závěry ohledně obou zmíněných aspektů srozumitelně a logicky odůvodnilo.
12. Podle Ústavního soudu není hospodárné na tomto místě jednotlivá tvrzení stěžovatelky vyvracet. Jak uvedl krajský soud, stěžovatelčina argumentace nezpochybňuje hodnocení OFŘ v jeho souhrnu, což je podstatné (viz body 29-32 rozsudku krajského soudu). Dílčí a nedostatečnou povahu argumentace stěžovatelky lze demonstrovat na následujícím příkladu: Tvrdí-li stěžovatelka, že nemohla mít k dispozici informaci o tom, kdo má přístup k bankovnímu účtu korporace Luxury Grant, žádným způsobem nerozporuje další - podstatný - závěr OFŘ, které jako objektivní okolnost shledalo, že stěžovatelka uhradila cenu za vozidlo korporaci Luxury Grant z finančních prostředků získaných od personálně propojené společnosti již dne 23. 2. 2016, byť kupní smlouva byla podepsána až dne 29. 2. 2016 a datum úhrady v ní bylo stanoveno zpětně ke dni 26. 2. 2016 (viz bod 75/6 rozhodnutí OFŘ). Jinými slovy, stěžovatelka svoji argumentaci nerozporuje souhrn všech objektivních okolností, na základě kterých OFŘ dospělo k závěru, že stěžovatelka o jejím zapojení do řetězce zatíženého daňovým podvodem věděla či vědět měla.
13. Právní závěr ohledně neexistence nároku na odpočet DPH ve sporném rozsahu v každém případě není natolik excesivní, aby Ústavnímu soudu umožňoval zasáhnout do činnosti správních soudů. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu