ECLI:CZ:US:2010:4.US.3281.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3281/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti pana V. K., právně zastoupeného advokátkou Mgr. Alenou Tichou, ul. 28. října 14, Jablonec nad Nisou, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 20. 10. 2009 sp. zn. 1 ZN 3464/2007 a usnesení Policie ČR Severočeského kraje ze dne 27. 8. 2009 č. j. KRPU - 84553-21/ČJ-2009-040271, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 12. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí orgánů státní moci. Své podání spojil stěžovatel s návrhem na odložení vykonatelnosti a přiznání nákladů řízení.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 20. 10. 2009 sp. zn. 1 ZN 3464/2007, které bylo stěžovateli doručeno dne 22. 10. 2009, byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR - KŘP Severočeského kraje ze dne 27. 8. 2009 č. j. KRPU-84553-21/ČJ-2009-040271 vydanému dle ustanovení §80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), kterými bylo rozhodnuto o vydání osobního motorového vozidla AUDI, a to pojišťovně AXA. Dle náhledu stěžovatele mělo být vozidlo vydáno osobě, o jejímž vlastnickém právu není pochyb. Stěžovatel předložil Policii ČR písemné důkazy o tom, že uvedené vozidlo jako jednatel firmy VIMO, s. r. o., řádně zakoupil dne 4. 6. 2008. Stěžovatel uzavřel kupní smlouvu a zaplatil kupní cenu ve výši 600.000,- Kč. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že v době uzavření kupní smlouvy nemohl zjistit, že prodávající není vlastníkem vozidla a je tedy v dobré víře. Dle náhledu stěžovatele byly rozhodnutími orgánů státní moci překročeny meze stanovené zákonem, jejichž cílem je zamezit tomu, aby došlo ke stavu, který by nešel odčinit. Pokud orgány činné v trestním řízení nebyly schopny objektivně posoudit stěžovatelem předložené důkazy a jednostranně se soustředily na prokázání vlastnického práva jiné osoby, porušily tím základní princip zákazu libovůle při rozhodování a zasáhly tak do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, chráněného čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.
Ústavní soud se zabýval předmětným návrhem a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
V předmětném případě je třeba zdůraznit, že v projednávaném případě nejde o rozhodnutí, jímž by byla definitivně vyřešena otázka vlastnického práva k vydanému vozidlu. Usnesení vydané podle ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. nemá z hlediska věcného či závazkového práva žádný konstitutivní či deklaratorní účinek. Stěžovateli tak zůstává zachována možnost uplatňovat svá práva v občanskoprávním řízení, řešícím smluvní a vlastnické otázky. Z hlediska aplikace ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. přitom není podstatné (ostatně ani z hlediska případného závěru o tom, komu svědčí vlastnické právo k vozidlu) jak a nakolik stěžovatel do vozidla investoval nebo jej zhodnotil. Z výše uvedeného i z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je tak zjevné, že stěžovatel se musí svého nároku domáhat především cestou občanskoprávní. Věcné přezkoumání předmětné ústavní stížnosti tak postrádá jakoukoliv funkci.
Za těchto okolností Ústavní soud neshledal důvod, pro nějž by vyhověl návrhu, aby stěžovateli "přiznal" náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Stejný osud pak sdílí i akcesorický návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatele napadenými usneseními neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj