ECLI:CZ:US:2014:4.US.3314.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3314/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Vladimíra Romportla, CSc., zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Masná 8, proti jinému zásahu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 80 T 1/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá vydání nálezu, ve kterém Ústavní soud přikáže předsedovi senátu 80 T Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 80 T 1/2012, aby "vyřadil a ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto nálezu zničil všechny záznamy o komunikaci stěžovatele s jeho klienty v daňovém řízení, v němž je zastupoval, ať na magnetofonových, CD nebo jiných nosičích, v písemné nebo jiné formě a v rámci tohoto trestního řízení k nim nepřihlížel.".
Z ústavní stížnosti a z přiložených listin vyplývá, že proti stěžovateli (a dalším obžalovaným) je pod výše uvedenou spisovou značkou vedeno trestní řízení pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Stěžovatel uvádí, že od samotného počátku trestního řízení zdůrazňoval, že poskytoval obžalovanému, případně dalším obžalovaným pouze odbornou pomoc spočívající v daňovém poradenství, když zastupoval své klienty, s nimiž měl řádně uzavřené smlouvy v daňovém vytýkacím řízení před příslušnými finančními úřady. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je postavení daňového poradce při výkonu daňového poradenství obdobné a srovnatelné s postavením advokáta při poskytování právní pomoci, obhájce stěžovatele navrhl vyřazení odposlechů telefonních hovorů stěžovatele, označených jako "KARTA 05" či i dalších z předmětného spisu. Krajský soud tento návrh zamítl.
Stěžovatel tvrdí, že uvedeným postupem došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu tajemství dopravovaných zpráv. Odposlechy telefonních hovorů je třeba, dle stěžovatele, považovat za nezákonný důkaz, který není možné v předmětném trestním řízení použít, nelze s ním dále pracovat a soud měl na základě jeho námitky rozhodnout o jejich vyřazení z trestního spisu.
Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, umožňující jeho projednání, přičemž shledal, že tomu tak není.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy ostatních soudů [čl. 81 a čl. 91 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem návrhu stěžovatele, dospěl k závěru, že není k jeho projednání věcně příslušný.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž pokud tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné (§82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z uvedených kompetencí Ústavního soudu proto nelze dovodit jeho oprávnění k tomu, aby přikázal předsedovi senátu 80 T Krajského soudu v Ostravě, aby rozhodl tak, jak se stěžovatel v ústavní stížnosti domáhá. Je třeba zdůraznit, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti, který nemůže sám měnit ani překročit.
Na základě shora uvedených úvah Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky projednání ústavní stížnosti. Proto mu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj