ECLI:CZ:US:2018:4.US.3604.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3604/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Swiss Forfait s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, zastoupené Mgr. Filipem Kubrychtem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017 č. j. 1 Afs 30/2017-30, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V nedatované ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 18. 11. 2017, se Swiss Forfait s. r. o. (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané ve věci odpočtu daně z přidané hodnoty. Stěžovatelkou v návrhu avizované doplnění ústavní stížnosti ve lhůtě 14 dnů nebylo podáno.
II.
Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Finanční úřad pro hlavní město Prahu jako správce daně rozhodnutím ze dne 4. 9. 2013 č. j. 415452/13/4000-17202-205396 snížil nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) vykázaný v daňovém přiznání žalobkyně za období říjen 2012 ve výši 488 704 Kč na částku 0 Kč, a zvýšil daňovou povinnost z částky 0 Kč na částku 491 732 Kč. Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 31 (dále jen "žalovaný") rozhodnutím ze dne 4. 7. 2014 č. j. 17346/14/5000-14303-702642 změnilo rozhodnutí správce daně tak, že daňovou povinnost snížilo z částky 491 732 Kč na částku 1 514 Kč, avšak snížení nadměrného odpočtu z částky 488 704 Kč na 0 Kč ponechalo v platnosti.
Dne 29. 11. 2016 rozsudkem č. j. 11 Af 48/2014-52 Městský soud v Praze (dále jen "správní soud") žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2014 č. j. 17346/14/5000-14303-702642 jako nedůvodnou zamítl, neboť se plně ztotožnil s posouzením věci žalovaným.
Dne 24. 8. 2017 rozsudkem č. j. 1 Afs 30/2017-30 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku správního soudu ze dne 29. 11. 2016 č. j. 11 Af 48/2014-52 zamítl (výrok I) jako nedůvodnou.
III.
V ústavní stížnosti postrádající jakoukoliv ústavněprávní argumentaci stěžovatelka tvrdila, že postupem finančních orgánů, potvrzeným správními soudy na základě velmi formalistického výkladu zákona, jí byl odmítnut odpočet DPH ve výši 488 704 Kč, což založilo porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí kasačního soudu je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládá. Z toho důvodu postačí na jeho obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již správně bylo tímto rozhodnutím řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu