ECLI:CZ:US:1999:4.US.429.99
sp. zn. IV. ÚS 429/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. října 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti MUDr. J. H., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 1999, čj. 7 To 141/99-210, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
MUDr. J. H. včas podanou ústavní stížností ze dne 2.9.1999 napadl výše uvedené usnesení Krajského soudu v Brně, zamítající, a to mimo jiné, odvolání stěžovatele proti výroku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 2. 1999, čj. 1 T 559/98-192, o zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) trestního zákona, kterým bylo zabráno stěžovatelovo auto zn. Seat Toledo.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že žádný ze soudů rozhodujících ve věci se ani nepokusil vyslechnout R. R., organizátora celé akce, který by vysvětlil, že věci, které byly v autě zadrženy, neměly s celou akcí nic společného. Navíc se podle něj obecné soudy nezabývaly subjektivní stránkou věci, neboť majitel vozidla (stěžovatel) nevěděl o tom, k jakému účelu bude jeho vozidlo použito. Stěžovatel také argumentuje tím, že zatímco druhé vozidlo (VW Golf), které bylo při trestné činnosti použito, bylo později vráceno jeho majiteli, jenž rovněž o trestné činnosti nic nevěděl, stěžovatelovo vozidlo naproti tomu bylo zabráno.
Stěžovatel má za to, že zmíněnými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo uvedené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť mu bylo znemožněno právo vlastnit jeho majetek, a domáhá se proto jejich zrušení.
Ze spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 1T 559/98, Ústavní soud zjistil, že automobil Seat Toledo byl zabrán poté, co byla dopadena organizovaná skupina pachatelů převádějící albánské uprchlíky přes státní hranice. V automobilu byl zadržen jeden z pachatelů trestného činu - A. K. - a v automobilu byly policií nalezeny různé podezřelé předměty (náboje, vysílačka, útočný nůž, dalekohled atd.), které byly rovněž zabrány.
Automobil Toledo byl A. K. odňat dne 13. 11. 1998 Policií ČR (Čj.: ORUH-24/PP-SH-TČ-98). Dne 18. 11. podal stěžovatel "Žiadost o vydanie osobného motorového vozidla" adresovanou Okresnímu ředitelství policie ČR v Uherském Hradišti. Okresní soud v Uherském Hradišti však rozsudkem ze dne 23. 2. 1999, čj. 1 T 559/98-192, v souvislosti s odsouzením pachatelů trestného činu rozhodl i o zabrání zmíněného automobilu Seat Toledo podle §73 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Proti tomuto rozsudku podal MUDr. J. H. odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který napadeným usnesením odvolání stěžovatele zamítl.
Z provedených důkazů soudy prvního i druhého stupně usoudily, že vzhledem k charakteru věcí, které byly v zmíněném automobilu nalezeny, existuje obecný zájem na zabrání těchto věcí, včetně automobilu, neboť je zjevné, že všechny tyto věci byly používány organizovanou skupinou páchající trestnou činnost, spočívající v organizaci nedovoleného překračování státní hranice (za účelem převádění uprchlíků ze zištných důvodů), přičemž trvá obava, že i do budoucna by auto mohlo být opakovaně použito k páchání trestné činnosti.
Podle ustanovení §73 odst. 1 písm. c) trestního zákona "nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v §55 odst. 1, může soud uložit, že se věc zabírá, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku popřípadě jiný obecný zájem."
Rovněž Ústavní soud má za to, že toto ustanovení umožňuje zabrat věc komukoli a to i bez ohledu na to, zda měl vůbec nějaký vztah k trestnému činu nebo jeho pachateli. V projednávané věci bylo zjištěno, že stěžovatel je sice vlastníkem předmětného vozidla, ve skutečnosti je však dlouhodobě užívala jeho dcera MUDr. A. R., manželka R. R., hlavního aktéra celé akce, což dokládá písemné "Čestné prehlásenie o zapožičaní osobného motorového vozidla" ze dne 18. 11. 1998, v němž stěžovatel potvrzuje, že zapůjčil vůz Seat Toledo své dceři již dne 7. 12. 1996. Ve skutečnosti tedy vůz dlouhodobě užívala jmenovaná, přičemž je vysoce pravděpodobné, že jej opakovaně mohl užívat i její manžel R.R. Tuto skutečnost potvrzuje i výpověď jedné z obžalovaných A. K., která při hlavním líčení potvrdila, že "ví, že v Toledu jezdí i pan R."
Podle názoru Ústavního soudu ochrana vlastnického práva, tak jak je definována v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, porušena nebyla, neboť článek 11 odst. 3 Listiny výslovně stanovuje: "Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy." V projednávané věci neexistuje záruka, že by uvedený automobil nemohl být v případě nevyslovení jeho zabrání opětovně použit k páchání trestné činnosti stejného či podobného druhu zetěm stěžovatele R. R. Organizátor trestné činnosti R. R. není navíc ani trestně stíhán, neboť se nachází na území cizího státu. Ve světle uvedených zjištění a úvah samotné vlastnictví v tomto případě nejen ustupuje do pozadí, ale ocitá se i v rozporu s obecným zájmem, jaký nesporně představuje bezpečnost lidí a potřeba jejich ochrany před organizovanou zločinností, navíc těžící z lidského utrpení (převádění Albánci prchali v době krize z Kosova).
Všechna uvedená zjištění a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 1. října 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu