ECLI:CZ:US:2006:4.US.432.05
sp. zn. IV. ÚS 432/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Chaloupkovou, advokátkou advokátní kanceláře v Mělníku, Rohelova 2596, proti usnesení Policie ČR, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování - odbor hospodářské kriminality, ze dne 30. 5. 2005, ČTS:PSC-2050/OHK-2005, usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 6. 2005, sp.zn. KZV 82/2005, příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 5. 2005, sp.zn. Nt 937/2005, a příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků Policie ČR, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování - odbor hospodářské kriminality, ze dne 26. 5. 2005, ČTS: PSC-2050/OHK-2005-82, PSC-2050/OHK-2005-84, PSC-2050/OHK-2005-86, a PSC-2050/OHK-2005-89, ve spojení se souhlasy státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. a 27. května 2005, sp. zn. KZV 82/2005, za účasti Policie ČR, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování - odbor hospodářské kriminality, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního soudu Praha-východ, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 6 odst. 1, 2, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1, 2, čl. 11 odst. 1, 4, čl. 12 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, kterými bylo jednak zahájeno jeho trestního stíhání a jednak přikázáno provedení domovní prohlídky v bytě stěžovatele a prohlídek jiných prostor užívaných stěžovatelem. Ústavní soud k uvedenému podotýká, že pokud je citován čl. 6 odst. 1, 2 Listiny, má stěžovatel zřejmě na mysli čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ve vztahu ke shora uvedeným napadeným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení spatřuje stěžovatel porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených ve shora citovaných článcích Listiny především v následujících skutečnostech:
Po prověření trestních oznámení na úrovni okresu předkládal policejní orgán návrhy na zastavení okresnímu státnímu zástupci, který o těchto návrzích nerozhodl a přesto ve věci začal bez návrhu a bez podání stížnosti konat krajský státní zástupce, který dal podnět k zahájení řízení, k domovní prohlídce a k návrhu na vazbu. Nebylo taktéž zdůvodněno, proč krajský státní zástupce návrh na vazbu předal okresnímu soudu, když podle zákona by podle stěžovatelova názoru měl být příslušný soud krajský. Policejní orgány i krajské státní zastupitelství před zahájením trestního stíhání nevzaly v úvahu podstatné skutečnosti vyplývající ze spisu policejního orgánu Okresního ředitelství Policie Říčany a v důsledku toho jsou podle stěžovatele jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná a pokud jsou založena jen na vyjádření zúčastněných osob z doby, kdy své návrhy podávaly na Okresní ředitelství Říčany a nikoliv na Správu Středočeského kraje nebo ke Krajskému státnímu zastupitelství v Praze, jde o rozhodnutí jednostranná a ve svém důsledku nezákonná. Orgány činné v trestním řízení navíc nepřihlédly k tomu, že stěžovatel podal na jednotlivé oznamovatele trestní oznámení. Stěžovatel pak byl ode dne 30.5.2005 od 7,50 hod bez zákonného důvodu zbaven osobní svobody.
Stěžovatel dále namítá, že příkaz k domovní prohlídce v jeho bytě nebyl dostatečně odůvodněn. Před započetím domovní prohlídky bylo ústně sděleno, že cílem prohlídky je nález zbraní, v odůvodnění příkazu však byla uvedena majetková trestná činnost. Stěžovateli byly při domovní prohlídce odňaty veškeré písemnosti, které se váží k podnikání stěžovatele, aniž by předcházela výzva k dobrovolnému vydání věci, a tyto písemnosti nebyly vráceny, takže stěžovateli bylo znemožněno řadu důkazů předložit. V příkazech k prohlídce jiných prostor je ve výroku uveden jiný název ulice než v odůvodnění a oprava příkazů nebyla provedena. V protokole o domovní prohlídce pak je uvedeno, že v jednotlivých prostorech nejsou žádné věci důležité pro trestní řízení, které však tehdy ještě nebylo zahájeno.
Trestní stíhání stěžovatele pro dva trestné činy podvodu podle §250/1,4 tr. z.. a pro trestný čin podvodu podle §250/1,3b tr. z. bylo zahájeno na návrh krajského státního zástupce, o stížnosti proti tomuto usnesení pak rozhodoval stejný krajský státní zástupce.
S ohledem na shora uvedené důvody stěžovatel v návrhovém petitu ústavní stížnosti navrhuje zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí Policie ČR - Správy Středočeského kraje, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního soudu pro Prahu-východ. Dále stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ve výroku nebo odůvodnění nálezu vyslovil, že na základě protiústavního a nezákonného postupu orgánů veřejné moci byl stěžovatel bezdůvodně zbaven osobní svobody, a že byla porušena jeho ústavně zaručená práva na zachování lidské důstojnosti a na právní ochranu a dodržování zákonnosti v demokratickém právním státě. V nálezu pak má Ústavní soud rovněž přikázat Policii ČR - Správě Středočeského kraje - vydat stěžovateli do 3 dnů od vykonatelnosti nálezu písemnosti, které nejsou předmětem trestního stíhání.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Policie ČR, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování - odbor hospodářské kriminality, č. ČTS:PSC-2050/OHK-2005, a spis Okresního soudu Praha-východ, sp.zn. Nt 937/2005. Dále si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Policie ČR, Správy Středočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování - odbor hospodářské kriminality, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního soudu Praha-východ.
Policie České republiky, Správa Středočeského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování - odbor hospodářské kriminality (dále jen "PČR - správa SČK"), ve svém vyjádření uvedla, že v přezkoumávané věci při domovní prohlídce a při prohlídkách jiných prostor bylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, v průběhu prohlídek, kterým byl přítomen i právní zástupce stěžovatele, nebyly vzneseny proti jejich provedení žádné námitky. Veškeré zajištěné písemnosti budou předloženy soudu se spisovým materiálem. Trestní oznámení podaná stěžovatelem prověřovala SKPV - okresního ředitelství PČR Praha-východ a výsledky řízení jsou součástí spisového materiálu. Trestní věc stěžovatele převzala PČR - správa SČK poté, kdy výše škody, pro jejíž způsobení stěžovatelem bylo konáno prověřování podle §158 odst. 3 tr. ř., dosáhla výše zakládající věcnou příslušnost krajského soudu. Účastník řízení z uvedených důvodů nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že byl zbaven práva na spravedlivé řízení a v závěru vyjádření vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Krajské státní zastupitelství v Praze (dále jen "KSZ v Praze") ve svém vyjádření uvedlo, že přípravné řízení v trestní věci stěžovatele probíhá při plném zachování všech ustanovení trestního řádu, která upravují postup orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení, jakož i při provádění jednotlivých procesních úkonů. Z podnětu obhájkyně stěžovatele přezkoumalo dohledové Vrchní státní zastupitelství v Praze postup dozorového státního zástupce KSZ v Praze a v tomto postupu nebylo shledáno žádných závad. Dle názoru krajského státního zastupitelství nebyla v trestním řízení proti stěžovateli porušena jakákoliv jeho ústavně garantovaná práva a je proto navrhováno, aby ústavní stížnost byla podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníka.
Okresní soud Praha - východ ve vyjádření poukázal, že pokud jde o jeho příkaz k domovní prohlídce ze dne 27. 5. 2005, považuje toto rozhodnutí za učiněné v souladu se zákonem, neboť podmínky k jeho vydání stanovené ustanovením §83 odst. 1 tr. ř. byly v době jeho vydání splněny. Současně souhlasí, aby v posuzované věci Ústavní soud upustil od ústního jednání.
Shora uvedená vyjádření PČR - správa SČK, KSZ v Praze a Okresního soudu v Praze k ústavní stížnosti neobsahují žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k nim proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovatelce na vědomí.
III.
Z připojeného spisového materiálu se podává, že o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl stěžovatelem spáchán trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. z., byl podle ustanovení §158 odst. 3 tr. ř. policejním komisařem PČR - správy SČK sepsán záznam dne 31. 1. 2005. Dne 26. 5. 2005 byly policejním komisařem téže součásti Policie ČR nařízeny podle ustanovení §83a odst. 1 tr. ř. čtyři prohlídky jiných prostor užívaných stěžovatelem, a to se souhlasem dozorového státního zástupce KSZ v Praze. Tyto prohlídky byly provedeny dne 30. 5. 2005. Na základě žádosti státního zástupce KSZ v Praze vydal soudce Okresního soudu Praha-východ dne 27. 5. 2005 pod sp.zn. Nt 937/2005 podle ustanovení §83 odst. 1 tr. ř. příkaz k domovní prohlídce v bytě stěžovatele, která byla provedena dne 30. 5. 2005.
Dne 30. 5. 2005 v 7,50 hod byl stěžovatel podle ustanovení §76 odst. 1 tr. ř. jako podezřelý zadržen, a to s předchozím souhlasem státního zástupce. Dne 31. 5. 2005 v 13,29 hod byl doručen Okresnímu soudu Praha-východ návrh státního zástupce KSZ v Praze na vzetí stěžovatele do vazby. Dne 1. 6. 005 v 9,00 hod byl stěžovatel v přítomnosti jeho obhájkyně vyslechnut příslušným soudcem, který usnesením z téhož dne pod sp. zn. Nt 528/2005 rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) tr. ř. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 14 To 480/2005, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Usnesením policejního rady PČR - správy SČK ze dne 30. 5. 2005, ČTS: PSC-2050/OHK-2005, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro dva trestné činy, pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. z. a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. z., neboť bylo dostatečně odůvodněno podezření, že stěžovatel v letech 1996-1997, 2001 a 2003 jako majitel realitní kanceláře v 9 případech při uzavírání kupních smluv týkajících se nemovitostí, především pozemků, podvodným jednáním způsobil kupujícím celkovou škodu přesahující 33,000.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením KSZ v Praze ze dne 8.6.2005, sp.zn. KZV 82/2005, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
IV.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí orgánů veřejné moci, nemůže provádět dohled nad jejich rozhodovací činností a není zpravidla oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by jejich činnost vybočila na úkor stěžovatele z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky].
Po přezkoumání postupu a napadených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení v trestní věci stěžovatele ve stadiu přípravného řízení trestního z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nedůvodná.
Prvá skupina námitek stěžovatele se týká postupu policejních orgánů před zahájením trestního stíhání, jejich příslušnosti k prověřování a výkonu dozoru státního zástupce krajského státního zastupitelství. Úkony v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání trestných činů podvodu, kterých se měl dopustit stěžovatel, byly postupně ve smyslu ustanovení §158 odst. 3 tr. ř. zahajovány policejními orgány Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Okresního ředitelství Praha - východ. Poté, kdy celková výše škody v prověřovaných skutcích dosáhla výše odůvodňující právní kvalifikaci podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., byly veškeré spisové materiály z důvodu věcné a místní příslušnosti (§17 odst. 1 tr. ř.) soustředěny k vedení společného řízení u PČR - správy SČK, kterážto součást zahájila úkony v trestním řízení dne 31.1.2005. V důsledku tohoto postupu se stal příslušným k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, tj. v úseku řízení podle trestního řádu od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, státní zástupce krajského státního zastupitelství. Tento dozorový státní zástupce byl tudíž oprávněn podat návrh na vzetí stěžovatele do vazby, žádost o vydání příkazu k domovní prohlídce i vyslovit souhlas s prohlídkami jiných prostor a pozemků. V souladu s trestním řádem podal dozorový státní zástupce návrh na vzetí stěžovatele do vazby Okresnímu soudu Praha-východ, neboť dle ustanovení §26 odst. 1 tr. ř. k provádění úkonů v přípravném řízení je vždy příslušný okresní soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh a nikoliv tedy krajský soud, jak se domnívá stěžovatel. Vzhledem k tomu, že spisové materiály byly převzaty policejními orgány PČR - správy SČK od policejních orgánů konajících prověřování na úrovni okresu ve stadiu prověřování, je zcela nerozhodné, že státní zástupce nerealizoval případné návrhy na rozhodnutí v jednotlivých věcech. I kdyby státní zástupce okresního státního zastupitelství v některých případech rozhodl, mohlo by se jednat ve stadiu před zahájením trestního stíhání konkrétní osoby toliko o rozhodnutí podle §159a tr. ř. (nikoliv o zastavení trestního stíhání, jak uvádí stěžovatel) a toto rozhodnutí by nebránilo tomu, aby policejní orgány na úrovni kraje pokračovaly v prověřování. Nerozhodné je rovněž, které součásti Policie ČR byla podána trestní oznámení, neboť prověřování koná vždy policejní součást k postupu podle §158 tr. ř. věcně a místně příslušná. Pokud stěžovatel podal sám trestní oznámení na jednotlivé oznamovatele, prověřovala tato oznámení Policie ČR - SKPV Okresního ředitelství Praha - východ a výsledky tohoto řízení jsou, jak vyplývá z vyjádření PČR - správy SČK, rovněž součástí spisového materiálu. Vzhledem ke shora uvedenému žádnou z této skupiny námitek neshledal Ústavní soud opodstatněnou.
Namítané porušení čl. 8 odst. 1, 2 Listiny stěžovatel v ústavní stížnosti blíže neodůvodnil, žádné konkrétní rozhodnutí týkající se omezení jeho osobní svobody nenapadl, pouze obecně konstatoval, že před podáním návrhu na vzetí do vazby státní zástupce nepřihlédl k výsledkům šetření policie Okresního ředitelství Policie Říčany. Ze shora konstatovaného postupu při zadržení stěžovatele a při rozhodování o jeho vzetí do vazby vyplývá, že bylo postupováno v souladu s ustanoveními §67, 68 odst. 1, 76 odst. 1 a §77 odst. 1, 2 tr. ř. Odůvodnění usnesení o vzetí stěžovatele do vazby a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti stěžovatele splňují požadavky vyplývající z ustanovení §134 odst. 2 tr. ř., důvody, pro které byla omezena osobní svoboda stěžovatele, jsou podrobně rozvedeny. Ústavní soud se neztotožňuje ani s námitkou stěžovatele, že státní zástupce nepřihlédl k výsledkům šetření policie na úrovni okresu. V odůvodnění návrhu na vzetí stěžovatele do vazby je jasně uvedeno, že podkladem pro zahájení trestního stíhání stěžovatele byly jak materiály shromážděné PČR-správou Středočeského kraje, tak i materiály Policie ČR SKPV OŘP Praha-východ. V postupu orgánů činných v trestním řízení při vzetí stěžovatele do vazby neshledal Ústavní soud pochybení.
Pokud se týká námitek vztahujících se k domovní prohlídce, konstatuje Ústavní soud, že procesní požadavky na tento příkaz byly splněny. Příkaz vydal příslušný soudce na základě podrobně odůvodněného návrhu státního zástupce, ke kterému byl připojen v daném stadiu trestního řízení shromážděný spisový materiál. V příkaze je řádně označen prostor, kde má být prohlídka provedena, v odůvodnění je uvedeno i podezření o jaký trestný čin se jedná a je vymezen i účel domovní prohlídky navazující na charakter trestné činnosti, z níž byl stěžovatel podezřelý. Před započetím domovní prohlídky byl příkaz k prohlídce doručen stěžovateli i majitelce domu, ve kterém se byt stěžovatele a prostory k němu náležející nachází. Stěžovatel byl v souladu s ustanovením §84 tr. ř. vyslechnut. K námitce stěžovatele, že ústně mu jako cíl prohlídky byl označen nález zbraní a v odůvodnění příkazu je uvedena majetková trestná činnost, nutno konstatovat, že rozhodující účel domovní prohlídky je ten, který je uveden v příkaze k prohlídce, tj. v daném případě zajištění důkazů k zadokumentování majetkové trestné činnosti páchané formou podvodu, a pouze tyto listinné důkazy byly při domovní prohlídce zajištěny a odebrány, jak vyplývá z protokolu o domovní prohlídce.
Rovněž při vydání příkazů k prohlídkám jiných prostor a pozemků bylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Příkazy vydal policejní orgán po souhlasu dozorového státního zástupce, prostory, v nichž má být prohlídka provedena, jsou ve výrocích příkazů řádně označeny, v odůvodněních je uveden účel prohlídek, příkazy byly stěžovateli i majitelce jednotlivých objektů doručeny, stěžovatel byl v souladu s ustanovením §84 tr. ř. vyslechnut a v případě prohlídky v prostorách realitní kanceláře užívaných stěžovatelem tento po výzvě dobrovolně vydal počítač a listinné důkazy. Pokud se jedná o námitku stěžovatele týkající se rozdílné adresy ve výrocích a v odůvodnění příkazů, je skutečností, že ve výrocích je uvedena ulice "17. listopadu 133/17", kdežto v odůvodnění ulice "Komenského". Na tuto nesprávnost upozornil u prohlídek jiných prostor přítomný právní zástupce stěžovatele, který po vysvětlení, že se jedná o písařskou chybu, na přepracování příkazů netrval. Vzhledem k tomu, že ve výrocích příkazů je uvedena správná adresa objektů, kde měly být prohlídky realizovány a právní zástupce na opravě netrval, nelze toto pochybení považovat za porušení jakýchkoliv práv stěžovatele. Pouze pro úplnost Ústavní soud konstatuje rovněž nedůvodnost námitky stěžovatele, že v protokolech o prohlídkách je uvedeno, že nebyly nalezeny žádné věci důležité pro trestní řízení, které dle stěžovatele nebylo zahájeno. Podle ustanovení §12 odst. 10 tr. ř. se trestním řízení rozumí řízení podle trestního řádu a o zahájení úkonů trestního řízení je podle ustanovení §158 odst. 3 tr. ř. povinen policejní orgán sepsat neprodleně záznam, k čemuž došlo v dané věci dne 31. 1. 2005, takže při prohlídkách provedených dne 30. 5. 2005 trestní řízení již zcela nepochybně probíhalo.
Neopodstatněná je taktéž námitka stěžovatele, že zajištění listinných materiálů mu znemožňuje předložení důkazů k obhajobě. Veškeré zajištěné listinné důkazy jsou součástí spisového materiálu a budou v případě podání obžaloby na stěžovatele předány příslušnému soudu. V průběhu přípravného řízení má stěžovatel i jeho obhájce právo kdykoliv požádat o nahlédnutí do spisu, tedy i do odebraných či vydaných listinných důkazů (§65 tr. ř.), takže skutečnost, že tyto důkazy jsou v současné době součástí vyšetřovacího spisu, nebrání stěžovateli v přípravě obhajoby. Ústavní soud proto uzavírá, že při vydání příkazů k domovní prohlídce a k prohlídkám jiných prostor a pozemků i při provedení těchto prohlídek byl postup soudu, státního zástupce a policejního orgánu v souladu s ustanoveními §83, 83a a 84 tr. ř.
Stěžovatel dále ústavní stížností napadá usnesení, kterým bylo podle ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno jeho trestního stíhání a namítá nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí a skutečnost, že o stížnosti proti předmětnému usnesení rozhodoval ten státní zástupce, k jehož návrhu bylo usnesení vydáno. Ve vztahu k této námitce Ústavní soud především konstatuje, že ve své ustálené rozhodovací praxi zpravidla neshledal opatření, jímž bylo sdělováno obvinění a v současné době usnesení, kterým je zahajováno trestní stíhání konkrétní osoby, způsobilými k tomu, aby byla podrobena přezkumu na základě podané ústavní stížnosti. Usnesení o zahájení trestního stíhání svou podstatou představuje pouze primární procesní předpoklad, nezbytný k tomu, aby trestní stíhání konkrétní osoby bylo zahájeno a dále vedeno. Důvodnost trestního stíhání obviněného je předmětem celého trestního řízení a zahájení trestního stíhání určité osoby pro konkrétní trestný čin neznamená, že takové posouzení jejího jednání je konečné a že by tak byl vysloven nezvratný závěr, že tato osoba se trestného činu dopustila. Trestní řízení jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces sestavený ze spolupůsobení a kontroly realizované jednotlivými orgány činnými v trestním řízení a v tomto procesu lze zpravidla i případné protiústavní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem. Ústavní soud, veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, proto shledává důvod pro svůj zásah v této fázi trestního řízení toliko výjimečně.
Podle §160 odst. 1 tr. ř., nasvědčují-li zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným a zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku. V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.
Z napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele Ústavní soud zjišťuje, že tyto zákonné náležitosti obsahuje. Bez pochybností z výroku tohoto rozhodnutí vyplývá, jakým jednáním měl stěžovatel skutkovou podstatu trestných činů podvodu naplnit, specifikováni jsou jednotliví poškození a uvedena je i výše škody pro užitou právní kvalifikaci rozhodující. V odůvodnění usnesení jsou rozvedeny důkazy, ze kterých bylo při zahájení trestního stíhání vycházeno a odůvodnění tak splňuje požadavky vyplývající z ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. S ohledem na důkazní situaci v době zahajování trestního stíhání není možno požadovat po orgánech činných v trestním řízení zcela vyčerpávající popis všech důkazů stěžovatele ze stíhané trestné činnosti usvědčující. V této fázi trestního řízení k zahájení trestního stíhání stačí vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že obviněný spáchal skutek tomu odpovídajícím způsobem popsaný ve výroku usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř. a z tohoto vymezení lze též dovodit požadovanou úroveň a rozsah další části předmětného rozhodnutí, tj. odůvodnění. Formulace skutků i odůvodnění napadeného usnesení je v dané věci dle přesvědčení Ústavního soudu dostačující.
Dle názoru Ústavního soudu nelze shledat žádné pochybení ani v postupu státního zástupce, který stížnost stěžovatele proti usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. V rozhodnutí státní zástupce rozvedl, z jakých důvodů dospěl k závěru, že usnesení policejního orgánu je v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu i trestního zákona. Odůvodnění postupu podle §160 odst. 1 tr. ř. doplnil konstatováním, že v průběhu vyšetřování budou obstarány veškeré dostupné důkazy, i příslušné soudní spisy týkající se občanskoprávních sporů stěžovatele s jednotlivými poškozenými, mimo jiné i za účelem posouzení věrohodnosti tvrzení poškozených a teprve po vyhodnocení všech shromážděných důkazů bude rozhodnuto, jakým způsobem bude o jednotlivých útocích meritorně rozhodnuto. Ústavní soud po přezkoumání usnesení o zahájení trestního stíhání, ve znění potvrzujícího rozhodnutí státního zástupce, dospěl k závěru, že odpovídá zákonným požadavkům kladeným na toto rozhodnutí.
Neopodstatněná je i námitka stěžovatele týkající se příslušnosti státního zástupce rozhodujícího o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhoduje o stížnosti proti usnesení policejního orgánu státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, rozhoduje jemu nadřízený státní zástupce. V přezkoumávané věci dozorový státní zástupce, jak vyplývá z vyšetřovacího spisu ČTS: PSC-2050/OHK-2005, nedal policejnímu orgánu pokyn k postupu podle ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. a rovněž s tímto postupem nevyslovil souhlas. K rozhodnutí o stížnosti stěžovatele byl tudíž příslušný dozorový státní zástupce, tj. státní zástupce KSZ v Praze, který ve věci rozhodl.
V.
Ze shora rozvedených důvodů nebyla žádná z námitek uplatněných stěžovatelem v ústavní stížnosti shledána opodstatněnou a v přezkoumávané věci nebylo zjištěno porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, ani dalších práv stěžovatelem tvrzených či jiných jeho ústavních práv nebo svobod garantovaných Listinou a Úmluvou. Návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí a vyslovení dalších výroků specifikovaných v petitu ústavní stížnosti byl proto posouzen jako zjevně neopodstatněný a Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. 3. 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu