ECLI:CZ:US:2005:4.US.440.04
sp. zn. IV. ÚS 440/04
Usnesení
IV.ÚS 440/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 20. 1. 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.M., proti rozhodnutí Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 11. 2004, č j. 28 C 191/2001-98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byla dne 17. 12. 2004 doručena ústavní stížnost pana R. M., jíž brojí proti rozhodnutí Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 11. 2004, čj. 28 C 191/2001-98. Uvedeným rozhodnutím mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, jež jsou garantovány čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným rozsudkem bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 7. 2004, čj. 28 C 191/2001-81, a rovněž jím byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti žalovanému, České republice - Ministerstvu obrany ČR, se sídlem Praha 6, Tychonova 6, o zaplacení částky 90.000,- Kč s příslušenstvím.
Stěžovatel se žalobou ze dne 20. 11. 2000 domáhal po žalovaném úhrady částky 90.000,-Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 90.000,-Kč od 12. 1. 2001 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce tvrdil, že je osobou oprávněnou, na kterou dopadá zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Žalobce odůvodnil své podání tvrzením, podle něhož místo výkonu základní vojenské služby v době od 16.12. 1955 do 20. 7. 1956, jako příslušník 10. technického praporu Karviná, odpracoval 198 pracovních dní na Dole ČSA Armáda, Karviná 2. Za tuto práci dostal tzv. služné, a to 92,-Kč za měsíc, v souladu s tehdy platným branným zákonem č. 92/1949 Sb. Žalovaná částka 40.000,-Kč představuje ušlou mzdu žalobce za výše uvedené období. Částka 50.000,-Kč představuje bolestné za psychické a fyzické týrání žalobce.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na skutečnost, že nemá důvěru k obecným soudům, a z toho důvodu se po vydání rozsudku okresního soudu obrací přímo na Ústavní soud. Jednou z příčin tohoto postupu jsou též vysoké výdaje spojené s vedením soudního sporu. Dále pak stěžovatel poukazuje na fakt, že řízení před soudem prvého stupně trvalo čtyři roky, což považuje za lhůtu nepřiměřenou.
II.
Předtím, než se Ústavní soud zabývá stížností meritorně, je nutné prověřit, zda byly dodrženy všechny procesní podmínky soudního řízení, tak jak je vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdější předpisů (dále též jen "zákon o Ústavním soudu").
Podání ústavní stížnosti je v českém právním řádu založeno na principu subsidiarity, jenž je zakotven v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podstatou tohoto ustanovení je využití všech procesních prostředků, které zákon k ochraně příslušného práva připouští. Ústavní soud sám je tímto ustanovením limitován a jeho jednání se s ním tudíž nesmí dostávat do rozporu. Výjimku z tohoto ustanovení pak představuje §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, kterou však nelze na předmětný případ aplikovat.
Jednou z dalších procesních podmínek, kterou klade zákon o Ústavním soudu na stěžovatele, je obligatorní zastoupení advokátem, který tak může činit jen na základě speciální plné moci.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nevyužil všechny opravné prostředky, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout jako návrh, který je dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustný.
Jelikož Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl, již jej nevyzýval k odstranění vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 1. 2005
JUDr. Michaela Židlická
soudce zpravodaj