ECLI:CZ:US:2008:4.US.46.08.1
sp. zn. IV. ÚS 46/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. J., právně zastoupeného Doc. JUDr. Milanem Pekárkem, CSc., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Stamicova 18, směřující proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 18. prosince 2007, sp. zn. 5 ZT 348/2007, a usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Městského ředitelství v Brně, Služby kriminální policie a vyšetřování, OOP Brno-Komárov ze dne 7. prosince 2007, č.j. MRBM-6958/TČ-16/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na obhajobu.
Uvedeným usnesením vyšetřovatele Policie ČR byla z řízení v uvedené věci vyloučena k samostatnému řízení trestní věc L. D., spoluobviněného stěžovatele. Stížnost stěžovatele Městské státní zastupitelství v Brně zamítlo jako nepřípustnou.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že byl obviněn z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 a 2 trestního zákona, částečně ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona a dále trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b trestního zákona následně byl vzat do vazby. L. D. byl obviněn z trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 a 2 trestního zákona a byl ponechán na svobodě.
Vyloučením věci spoluobviněného byl stěžovatel zbaven možnosti uplatňovat svoji obhajobu v souvislosti s výpověďmi spoluobviněného. Zejména pak z situace, kdy dvě svědkyně potvrzovaly výpověď stěžovatele, že pachatelem trestného činu krádeže byl právě spoluobviněný. Vyloučením věci však byl stěžovatel zbaven možnosti účastnit se druhého řízení jinak než jen jako svědek, obhájce stěžovatele se pak nemůže druhého řízení aktivně účastnit vůbec.
Při uplatnění opravného prostředku stěžovatel vycházel z poučení vyšetřovatele.
V daném rozhodnutí Policie ČR shledal stěžovatel zkrácení ve svém právu na obhajobu, a proto navrhl, aby napadená rozhodnutí Ústavní soud zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ačkoliv stěžovatel při podávání stížnosti státnímu zástupci postupoval podle poučení vyšetřovatele, neexistoval zákonný důvod pro její podání. Uvedeným rozhodnutím proto nemohlo dojít ke zkrácení stěžovatele v jeho právu na obhajobu způsobem, který v ústavní stížnosti uvedl. Stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí je zjevně neopodstatněná, neboť napadené rozhodnutí není vůbec způsobilé zkrátit jeho základní práva.
Pokud policejní orgán rozhodl o tom, že věc stěžovatele bude, v jeho vlastním zájmu o urychlení řízení, projednána samostatně od řízení spoluobviněného, neshledává Ústavní soud v takovém postupu zkrácení v právu na obhajobu. Stěžovateli je i nadále poskytnuta možnost být obhajován zvoleným zástupcem a uplatňovat veškeré procení nástroje, které mu v rámci trestního řízení přísluší, tedy předvolávat svědky, klást jim dotazy a podobně. Je v zájmu samotného stěžovatele, aby veškeré okolnosti které mohou svědčit v jeho prospěch vyšly najevo v jeho řízení. Proto bude na něm, aby navrhl provedení takových důkazů, které povedou k úplnému, pravdivému a rychlému objasnění věci.
Právo na obhajobu, jak je zaručeno v čl. 37 odst. 2 resp. v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zaručuje každému nárok na právní pomoc, resp. na čas a možnost k přípravě obhajoby, ať obviněného samotného nebo prostřednictvím obhájce. Napadenými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení sice stěžovatel přišel o možnost aktivně zasahovat v řízení týkajícím se spoluobviněného, avšak rozhodnutí nejsou způsobilá zasáhnout stěžovatele v jeho vlastním právu na obhajobu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení orgánu veřejné moci, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu