ECLI:CZ:US:2013:4.US.4764.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4764/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Dragici Pištěkové, zastoupené JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem, AK se sídlem Ruská 2887/101, 706 02 Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2011 č. j. 137 C 49/2009-41 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2012 č. j. 71 Co 279/2012-86 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadla shora označená rozhodnutí obecných soudů, neboť v nich spatřovala porušení svého práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným rozsudkem nalézacího soudu byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit dlužnou částku za nájemné a služby související s užíváním bytu, jehož nájemkyní se stěžovatelka stala na základě nájemní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce. Proti rozsudku nalézacího soudu podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala zejména neprovedení jí navržených důkazů, podjatost soudkyně a neunesení důkazního břemene žalobcem. Odvolací soud však rozsudek nalézacího soudu potvrdil.
Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka zejména v tom, že se obecné soudy nevypořádaly s jejími důkazními návrhy a nalézací soud v rozporu se zákonem jednal v její nepřítomnosti, přestože se stěžovatelka z jednání omluvila. Dle stěžovatelčina názoru dále nebyl žalobcem spolehlivě prokázán právní titul zakládající její povinnost k placení nájemného v požadované výši.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení jejich vydání předcházející z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 61/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, str. 51; obdobně např. nález sp. zn. I. ÚS 549/2000, tamtéž, sv. 22, str. 65), nemá obecný soud povinnost provést všechny účastníkem navržené důkazy. Soud má toliko povinnost vyložit ve svém rozhodnutí důvody, pro které navržené důkazy neprovedl. Byť tedy nalézací soud odůvodnil neprovedení dalších navržených důkazů vskutku úsporně a odvolací soud potvrdil jeho názor rovněž velmi stručně, nejedná se ani v jednom případě o postup natolik excesivní, aby byl způsobilý založit protiústavnost napadených rozhodnutí.
Lichou shledal Ústavní soud i námitku týkající se projednání věci v nepřítomnosti stěžovatelky. Jak vyplývá ze spisu, svou omluvu z ústního jednání odůvodnila stěžovatelka toliko obecně zdravotními důvody, tyto důvody nijak blíže nespecifikovala ani nedoložila a v omluvě nepožádala o odročení jednání. Nalézací soud proto, pokud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stěžovatelky, postupoval v souladu se zákonem a ústavně konformně.
K námitce neunesení důkazního břemene žalobcem Ústavní soud zdůrazňuje, že není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů. Úlohou Ústavního soudu je "pouze" ověřit, zda obecný soud při svém rozhodování ze zákonného rámce nevybočil způsobem natolik extrémním, že by takové rozhodnutí bylo očividně nespravedlivé a v důsledku porušení ústavních procesních principů zcela neudržitelné [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 244/03 ze dne 8. 4. 2004, N 53/33 SbNU 47 (52-53)]. Obecné soudy postupovaly ve věci stěžovatelky v mezích zákona a svůj právní závěr dostatečně a přiměřeným způsobem odůvodnily. Jejich postupu nelze proto z ústavního hlediska nic vytknout. Okolnost, že se stěžovatelka neztotožňuje s právním závěrem obecných soudů, nemůže sama o sobě otřást ústavní souladností napadených rozhodnutí.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu