ECLI:CZ:US:2013:4.US.4847.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4847/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti 1/ Ivo Peroutky a 2/ Jany Hlaváčové, obou zastoupených JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem na adrese Jihlava, Dvořákova 5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 16. října 2012 č. j. 54 Co 376/2012-438, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. prosince 2012, domáhali podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, konkrétně výroků pod body III., IV. a V., kterými Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl o povinnosti zaplacení náhrady nákladů řízení s tvrzením, že napadenými výroky bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 10 C 160/2001 se podává, že pod číslem listu 447 až 430 je založeno dovolání, které podala žalovaná AGRO - Měřín a. s. dne 31. prosince 2012 do výroků č. I., III., VI., VII. a VIII. napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 16. října 2012 č. j. 54 Co 376/2012-438.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Stěžovatelům lze přisvědčit v tom ohledu, že Nejvyšší soud nemůže přezkoumávat napadené výroky o nákladech řízení sám o sobě, nicméně nelze pominout, že za stávající procesní situace není možno rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, o nákladech řízení považovat za konečné, neboť úspěch žalované v dovolacím řízení by měl za následek rovněž zrušení akcesorických nákladových výroků (§243d odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu).
Pokud by nyní Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatelů, bránil by jednak realizaci kompetence Nejvyššího soudu a současně by riskoval, že jeho případný zrušující nález se stane v případě úspěšného dovolání zcela bezpředmětným. Ústavní stížností napadené výroky o nákladech řízení jsou totiž těsně spjaty s rozhodnutím o meritu věci. Z výše uvedeného je patrno, že za situace, kdy Nejvyšší soud o podaném dovolání doposud nerozhodl, by bylo rozhodnutí Ústavního soudu vydáno předčasně. Meritorně rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatelů tedy Ústavní soud za dané procesní situace nemohl a vyčkával-li by, jak rozhodne Nejvyšší soud, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti. Odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť mohou poté, co bude Nejvyšším soudem o dovolání rozhodnuto, podat novou ústavní stížnost, přičemž jim s ohledem na znění §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zůstane zachována lhůta pro podání ústavní stížnosti nejen ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž i ve vztahu k rozhodnutí soudu odvolacího, a to i pokud jde o výroky o nákladech řízení před tímto soudem.
Z těchto skutečností pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. února 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka