ECLI:CZ:US:2004:4.US.583.03
sp. zn. IV. ÚS 583/03
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti R., spol. s r.o., reprezentované jednateli R. Š., a S. Š., právně zastoupené JUDr. V. B., advokátem, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. července 2003, sp.zn. 2 Cmo 18/2003, kterým bylo v odvolacím řízení potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2002, sp.zn. 8 Cm 36/97 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 11. listopadu 2003 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení shora specifikovaných usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně.
Ústavní soud si k celé věci vyžádal stanovisko Vrchního soudu v Olomouci. Současně se však, v rámci souběžně prováděného rutinního hodnocení, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti, pozastavil nad otázkou, zda předmětná ústavní stížnost nebyla podána po uplynutí procesněprávní 60 denní lhůty speciálně upravené v ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Ve spolupráci s Krajským soudem v Brně, opatrujícím v tomto případě příslušný spisový materiál, Ústavní soud zjistil, že stížností zpochybňované usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo společnosti R., spol. s r.o., doručeno na jí udanou adresu " 569 41 Městečko T. č. 68" a na této adrese převzato dne 8. září 2003.
V souladu s citovaným ustanovením zákona právě tímto dnem, nikoli tedy o den později, tak, jak je to obvyklé podle obecné úpravy obsažené v §57 občanského soudního řádu, začala běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Speciální charakter lhůty deklaroval Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně (viz. například usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 182/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, č. 20). Lhůta marně uplynula ve čtvrtek 6. listopadu, tedy o den dříve, než byla Ústavní stížnost podána k poštovní přepravě, což by k jejímu zachování postačovalo.
Za této situace se Ústavní soud věcí již dále nezabýval. Nezbylo mu, neboť zmeškání této kogentně stanovené procesněprávní lhůty nelze prominout za žádných okolností, než ústavní stížnost s odkazem na ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout jako podanou po lhůtě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 12. ledna 2004
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj