ECLI:CZ:US:2007:4.US.590.06.1
sp. zn. IV. ÚS 590/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele R. H., zastoupeného JUDr. L. P., o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícím v pokračujícím porušování ústavně zaručených práv stěžovatele Policií České republiky, Správy Severočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Louny, v trestním řízení vedeném proti stěžovateli pod. sp. zn. ČTS: PVS - 183/HK-An-2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 11. 9. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v němž stěžovatel brojil proti postupu Policie České republiky, Správy Severočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Louny (dále jen "Policie ČR"), při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor (osobních automobilů), k nimž došlo dne 1. 8. 2006. Zmíněné prohlídky byly provedeny na základě příkazu k domovní prohlídce vydaného Okresním soudem v Lounech dne 28. 7. 2006, č.j. 0 Nt 510/2006-4, a příkazů Policie ČR ze dne 26. 7. 2006, sp.zn. ČTS: PVS - 183/HK-An-2006, s nimiž vyslovila státní zástupkyně souhlas dne 27. 7. 2006.
Stěžovatel namítal, že domovní prohlídka, resp. prohlídky jiných prostor byly nezákonné, neboť nedošlo k provedení předchozího výslechu dle §84 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Stěžovatel byl zadržen dne 1. 8. 2006 v 6:00 hodin v rodinném domě, kde byla posléze provedena domovní prohlídka. Stěžovatel byl přítomen na místě samém a realizaci předchozího výslechu nic nebránilo. Důvod, proč stěžovatel nebyl vyslechnut, v protokole o provedení domovní prohlídky chybí a není uveden ani na protokolech o provedení prohlídky jiných prostor. Není tedy zřejmé, proč prohlídky nesnesly odkladu, resp. proč výslech stěžovatele nebylo možno provést okamžitě. Stěžovatel dále uvedl, že se nemohl prohlídek účastnit, jelikož byl v 6:35 eskortován na okresní ředitelství Policie ČR k výslechu. Obvinění bylo stěžovateli sděleno v 9:00 hod., vyslechnut byl v 11:25 hod. Předmětné prohlídky byly prováděny ve fázi předcházející zahájení trestního stíhání, přičemž stěžovatel v této souvislosti vyjádřil pochybnost, zda se skutečně jednalo o neodkladné či neopakovatelné úkony ve smyslu ustanovení §160 odst. 4 trestního řádu, resp. zda Policie ČR postupovala v souladu s ustanovením §160 odst. 2 a 3 trestního řádu. Tato otázka měla dle stěžovatele zásadní vliv na zákonnost provedených prohlídek, jakož i dalších úkonů orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že postupem Policie ČR dochází k porušování jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod; odkázal přitom na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03 a II. ÚS 298/05. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR pokračovat v porušování těchto práv, a aby jí přikázal obnovit stav před tímto porušením, tj. aby byly stěžovateli vráceny materiály odňaté při předmětných prohlídkách.
II.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu postupu Policie ČR. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení a relevantní část spisu Policie ČR, sp. zn. ČTS: PVS - 183/HK-An-2006. Policie ČR ve svém vyjádření uvedla, že v dané věci postupovala v souladu s ustanovením §84 věty druhé trestního řádu, neboť věc nesnesla odkladu vzhledem k přítomnosti dalších osob v bytě. Výslech nebylo možno provést okamžitě, neboť stěžovatel byl zadržen jiným útvarem Policie ČR a byl bezodkladně eskortován do L. k provedení dalších úkonů trestního řízení. Výše uvedené vyjádření bylo stěžovateli zasláno na vědomí, ten však svého práva na repliku ve stanovené lhůtě nevyužil.
III.
Ústavní soud následně postup Policie ČR při provádění domovní prohlídky a prohlídek jiných prostor přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není povolán dohlížet nad dodržováním "běžné" zákonnosti, nýbrž dbá především o to, aby byla respektována ústavně zaručená práva fyzických a právnických osob. Z tohoto důvodu Ústavní soud koriguje pouze nejvýznamnější excesy, mající v důsledku své intenzity za následek porušení ústavně zaručených práv a svobod, a to zejména za situace, kdy již protiústavní stav není možno napravit jinak.
V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že k jistým pochybením při provádění domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor došlo, nicméně nejedná se o pochybení natolik závažná, aby byla v dané fázi trestního řízení způsobilá konstituovat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele.
Dle §84 trestního řádu lze domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor vykonat jen po předchozím výslechu toho, u koho se má takový úkon provést, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. Stěžovatel namítal, že v jeho případě nebyly pro konání prohlídek splněny všechny předpoklady, neboť předchozí výslech nebyl proveden a nejednalo se o případ uvedený ve větě druhé. Z protokolu o provedení domovní prohlídky Ústavní soud zjistil, že k provedení předchozího výslechu skutečně nedošlo, přičemž odůvodnění, proč se tak stalo, v protokolu chybělo. V protokolech o provedení prohlídky jiných prostor pak příslušné kolonky o provedení předchozího výslechu nebyly vůbec vyplněny.
Účelem tzv. předchozího výslechu je docílit dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k nařízení prohlídky; smyslem tohoto úkonu není získání výpovědi, k tomuto účelu slouží jiné procesní instituty. Zákon zohledňuje, že domovní prohlídka, resp. prohlídka jiných prostor, představuje významný zásah do osobnostní sféry jednotlivce, proto poskytuje tomu, u nějž má být prohlídka provedena, možnost její konání odvrátit. V projednávané věci byl stěžovatel po svém zadržení vyzván k vydání věcí významných pro trestní řízení, k čemuž uvedl, že se u něj žádné nenacházejí. Záznam o této skutečnosti je obsažen v protokolu o provedení domovní prohlídky v kolonce "popis věcí". Je tedy patrné, že účel ustanovení §84 trestního řádu byl naplněn, byť tento úkon nebyl proveden v zákonem stanovené formě.
Co se týče námitky, že se u předmětných prohlídek nejednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu, nutno stěžovateli přisvědčit v tom, že prováděné úkony nebyly řádně odůvodněny. Nicméně z vyjádření Policie ČR, jakož i z vyžádaného spisového materiálu vyplývalo, že v bytě byly přítomny další osoby, které by v případě prodlení mohly listiny, elektronické záznamy, případně další důkazní materiál, snadno zničit. Rovněž tak charakter stíhané trestné činnosti, vyznačující se vysokým stupněm organizovanosti, nasvědčoval, že by mohly být splněny podmínky pro postup dle §160 odst. 2 a odst. 3 trestního řádu.
Za daných okolností, kdy se trestní řízení nachází na samém počátku a kdy pochybení Policie ČR mělo toliko formální povahu, spočívající v absenci odůvodnění prováděných úkonů, bude především věcí obecných soudů, aby se s příslušnými námitkami stěžovatele vypořádaly. V tomto ohledu se také projednávaná věc liší od nálezu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 183/03, na nějž se stěžovatel odvolával, neboť v onom případě byl ústavní stížností napaden až rozsudek ve věci samé a ke zrušení napadených rozhodnutí bylo přistoupeno právě z důvodu, že se obecné soudy nevypořádaly s námitkami, týkajícími se zákonnosti provedení domovní prohlídky. Co se týče nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05, v něm se Ústavní soud zabýval otázkou, zda lze ve fázi před zahájením trestního stíhání provést prohlídku jiných prostor jako běžný úkon dle §158 odst. 3 trestního řádu. V projednávané věci však, narozdíl od sp. zn. II ÚS 298/05, Policie ČR tvrdí, že se jednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon, pouze v tomto směru úkon písemně neodůvodnila. Ani tento nález tedy na projednávanou věc bez dalšího nedopadá.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2007
Miloslav Výborný předseda senátu