ECLI:CZ:US:2022:4.US.598.22.1
sp. zn. IV. ÚS 598/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Šťastného, zastoupeného Mgr. Miroslavem Schüllerem, advokátem, sídlem R. Těsnohlídka 420/5, Čáslav, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2021 č. j. 24 Co 169/2021-89 a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. července 2021 č. j. 9 C 301/2021-69, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení, a města Kutná Hora, sídlem Havlíčkovo náměstí 552/1, Kutná Hora, a obchodní společnosti KH TEBIS, s. r. o., sídlem Puškinská 641, Kutná Hora, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na "spravedlivé posouzení věci".
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou u Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") domáhá vydání bezdůvodného obohacení po vedlejším účastníkovi ve výši 66 091 008,50 Kč a po vedlejší účastnici ve výši 14 910 000 Kč. Podáním ze dne 6. 7. 2021 požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů a k žádosti připojil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Okresní soud napadeným usnesením stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal (I. výrok) a neustanovil mu zástupce (II. výrok). V odůvodnění okresní soud připomenul, že přiznání osvobození je výjimečným opatřením, a konstatoval, že stěžovatel v prohlášení neuvedl účet u obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., ani skutečnost, že na tomto účtu má peněžní prostředky. S ohledem na zatajení účtu a obratů na něm považoval skutečnosti uvedené stěžovatelem za nedůvěryhodné, proto mu osvobození nepřiznal. Protože nebyly splněny předpoklady pro osvobození, nebyla tak splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce.
3. Proti usnesení okresního soudu brojil stěžovatel odvoláním, v němž doplňoval údaje o pohybu na předmětném účtu a polemizoval s jeho závěry (některé z nich označil jako "blábol"), vytýkal nedostatky v interpunkci a psaní verzálek, vyjádřil názor, že samosoudce s jeho gramatickými a stylistickými schopnostmi by nevychodil ani 9. třídu. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") neshledal stěžovatelovo odvolání důvodným, protože ve shodě s okresním soudem uzavřel, že stěžovatel nesplňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků. V průběhu odvolacího řízení vyzval krajský soud stěžovatele k doložení majetkových a výdělkových poměrů jeho manželky; ani jeden z nich žádné informace soudu neposkytl s odůvodněním, že ačkoliv mají hlášené bydliště na stejné adrese, tak nesdílí stejnou domácnost, ekonomicky jsou samostatní. K důvodům zařazeným do usnesení okresního soudu dodal, že nevěrohodným se jeví i sdělení stěžovatele o výdělkových a majetkových poměrech jeho manželky (s připomenutím, že i přes zúžené společné jmění manželů nezanikla jejich vzájemná vyživovací povinnost, a dovětkem, že doloží-li stěžovatel poměry opravňující k závěru o důvodnosti případné žádosti o osvobození od soudních poplatků, není možnost osvobození vyloučena).
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v úvodu ústavní stížnosti sdělil, že následující text bude psát o sobě v první osobě. Je si vědom, že při podání ústavní stížnosti musí být zastoupen advokátem, z tohoto důvodu z opatrnosti za něj ústavní stížnost podává advokát, avšak další zastupování není v jeho finančních možnostech. Proto požádal Ústavní soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Žádost v závěru doložil přílohami o jeho majetkových a výdělkových poměrech a připomenul, že v minulosti bylo jeho předchozím žádostem o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce v šesti případech vyhověno, a požádal, aby Ústavní soud zohlednil princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Bude-li jeho žádosti vyhověno, navrhl, aby mu byl ustanoven jako právní zástupce advokát Mgr. Miroslav Schüller.
5. K napadeným usnesením stěžovatel předkládá argumenty, kterými dokládá svoje majetkové poměry, upozorňuje na četnost, délku a nákladnost jím vedených sporů. Konkrétně vytýká neurčitost a nesrozumitelnost požadavků obecných soudů k doložení majetkových poměrů, vytýká jim zmatečnost a, kromě jiného, rozporuje důvodnost zjišťovat příjmy jeho manželky, která z obav z dalšího zneužívání soudu poskytovaných informací využila svého práva nevypovídat.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze extrémní vybočení obecných soudů z pravidel řádně vedeného soudního řízení [nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)].
8. K přezkumu rozhodnutí o osvobození, resp. neosvobození od soudních poplatků Ústavní soud opakovaně uvádí, že samotný spor o osvobození, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o tom, zda byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tak spadá zásadně do sféry rozhodování obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jejich závěry [srov. usnesení ze dne 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Prostor pro případný zásah Ústavního soudu by vznikl v případě, že by rozhodnutí obecných soudů vykazovala prvky libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo kdyby z rozhodnutí žádným způsobem nevyplývalo, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny. Proto Ústavní soud již dříve vyslovil, že důvodem pro jeho zásah ve věcech osvobození od soudních poplatků by mohl být extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry [srov. nálezy ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. IV. ÚS 776/05 (N 103/41 SbNU 309) nebo ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 218/09 (N 216/55 SbNU 33)]. Libovůli též představuje rozhodnutí postrádající jakékoli odůvodnění, anebo obsahující odůvodnění vybočující v rozsáhlé míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [viz nález ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. IV. ÚS 121/11 (N 96/61 SbNU 489)]. Ústavní soud také dal ve své judikatuře týkající se osvobození od soudních poplatků zřetelně najevo, že žadatel musí soudu věrohodně doložit nejen své příjmy, ale také výdaje [srov. např. bod 13. usnesení ze dne 24. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 2965/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. Nevyplní-li žadatel soudem poskytnuté prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech řádným způsobem a soud na základě toho požadované osvobození nepřizná, nepředstavuje to zásah do práva žadatele na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu; srov. např. usnesení ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 3607/18).
9. V posuzovaném případě bylo o osvobození od soudních poplatků stěžovatele rozhodnuto obecnými soudy řádně, v argumentaci okresního soudu ani krajského soudu (shrnutou v bodě 2. a 3. tohoto usnesení) neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí, a jejich úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či abnormálními. Napadená rozhodnutí obecných soudů (byť usnesení okresního soudu trpí jazykovými prohřešky) jsou řádně odůvodněná, jasná, rozumná a logická [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)] a závěr, že v době rozhodování nebyly naplněny důvody pro přiznání osvobození stěžovatele od soudních poplatků (bod 9. i. f. usnesení krajského soudu) je ústavně souladný.
10. Ústavní soud dodává, že stěžovatelův právní zástupce nenaplnil účel, pro který zákon o Ústavním soudu stanoví povinné právní zastoupení advokátem. Z obsahu a formy jednotlivých podání, tj. ústavní stížnosti a jejích příloh, je patrné, že ústavní stížnost si sepsal sám stěžovatel, text je výlučně zaměřen na informace o majetkových a výdělkových poměrech (tj. informace určené pro rozhodování obecných soudů), bez náležitých ústavněprávních konsekvencí. Při řádném poskytnutí právní pomoci by se stěžovateli též dostalo ponaučení, že řízení o ústavní stížnosti je osvobozeno od soudního poplatku a že Ústavní soud právního zástupce stěžovatelům nepřiděluje.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, proto dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu