ECLI:CZ:US:2001:4.US.599.2000
sp. zn. IV. ÚS 599/2000
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2001 v senátě ve věci ústavní stížnosti O. K., proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci sp. zn. E 1646/97, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka P. Š., takto:
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se ukládá, aby nepokračoval
v průtazích ve věci vedené u něj pod spisovou značkou E 1646/97
a aby v této věci neprodleně konal, a to provedením výkonu
rozhodnutí nařízeného usnesením tohoto soudu ze dne 3. 9. 1997,
čj. E 1646/97-10.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané proti průtahům ve věci shora
uvedené spisové značky Obvodního soudu pro Prahu 10 stěžovatelka
uvádí, že od nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí
v roce 1997 je uvedený soud zcela nečinný, ačkoli stěžovatelka se
něj v tomto mezidobí obrátila s urgencemi v celkem 4 dopisech.
Stěžovatelka má proto za to, že Obvodní soud pro Prahu 10 touto
svou nečinností porušuje její ústavně zaručená práva zakotvená
v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina"), a navrhuje proto vydání nálezu, jímž tomuto soudu bude
uloženo nepokračovat dále v průtazích a v projednávané věci
neprodleně konat.
Obvodní soud pro Prahu 10 uvedl ve svém vyjádření z 20. 12.
2000, že ústavní stížnost považuje za zcela oprávněnou, neboť
nepochybně jde o pochybení ze strany vykonavatele a tajemnice. Jde
bohužel o dlouhodobý stav způsobený podceňováním exekuční agendy
v rámci celého soudního řízení.
Vedlejší účastník P. Š. se v určené lhůtě k ústavní stížnosti
nevyjádřil.
Z obsahu spisu 15 C 215/96 Obvodního soudu pro Prahu 10
Ústavní soud zjistil, že pravomocným rozsudkem tohoto soudu ze dne
17. 2. 1997, čj. 15 C 215/96-17, bylo vedlejšímu účastníku P. Š.
uloženo zaplatit stěžovatelce a ing. L. K. celkem částku 65
158,-- Kč s přísl. a na nákladech řízení 14 353,-- Kč. O návrhu
stěžovatelky a oprávněného ing. L. K. na výkon rozhodnutí prodejem
movitých věcí rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne
3. 9. 1997, čj. E 1646/97-10, tak, že výkon rozhodnutí prodejem
movitých věcí, a to osobního vozidla SPZ ADN 01-87, nařídil. Od
této doby však Obvodní soud pro Prahu 10 zůstal nečinný a na
celkem čtyři urgence stěžovatelky odpověděl dopisem ze dne 14. 4.
1999 pouze soudní vykonavatel s tím, že oddělení výkonu rozhodnutí
není schopno povolené návrhy na prodej movitých věcí personálně
zvládnout a běžně vyřizovat.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc
byla projednána bez zbytečných průtahů. Vzhledem k čl. 6 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")
každý má právo na to, aby jeho záležitost byla projednána
v přiměřené lhůtě. Kritérium "přiměřené lhůty" je subjektivním
pojmem, který se může lišit podle povahy každého individuálního
případu. Jde-li pouze o výkon již pravomocného rozhodnutí prodejem
movitých věcí, a to konkrétně osobního vozidla, potom lhůta více
jak tří let, která uplynula od nařízení výkonu rozhodnutí, aniž by
soud učinil jakýkoli další úkon, se nepochybně z rámce
"přiměřenosti" již vymyká. Je věcí státu, aby zajistil takový stav
personálu, který by kritérium "přiměřené lhůty" byl schopen
naplnit.
Ústavní soud proto z těchto důvodů pro porušení čl. 38 odst.
2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy ústavní stížnosti podle §82
odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) citovaného zákona uložil
Obvodnímu soudu nepokračovat v průtazích v této věci a neprodleně
v ní konat.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 22. ledna 2001