ECLI:CZ:US:2019:4.US.606.19.1
sp. zn. IV. ÚS 606/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní korporace Potamos CZ s. r. o. se sídlem v Praze 7, Bubenská 943/8a, zastoupené JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2018, č. j. 6 Afs 30/2018-66, Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017, č. j. 9 Af 84/2014-104, a rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 3. 12. 2014, č. j. 6839872/14/2007-00540-108308, a ze dne 3. 12. 2014, č. j. 6840907/14/2007-00540-108308, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Finančního úřadu pro hlavní město Prahu jako účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen "finanční úřad") vydal dne 3. 12. 2014 dvě rozhodnutí č. j. 6839872/14/2007-00540-108308 a č. j. 6840907/14/2007-00540-108308 (dále jen "exekuční příkazy"), jimiž nařídil podle §178 odst. 1, 5 písm. b) a §190 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen "d. ř."), exekuce na přikázání pohledávky z účtů stěžovatelky u Komerční banky, a. s., a České spořitelny, a. s., k vymožení daňového nedoplatku 164 364 473 Kč. Uvedenou částku stanovil správce daně v zajišťovacím příkazu ze dne 27. 11. 2014 podle §167 d. ř. na úhradu dosud nestanovené daně z přidané hodnoty za jednotlivá po sobě jdoucí zdaňovací měsíční období od ledna 2012 do června 2014.
Stěžovatelka se proti exekučním příkazům bránila dvěma žalobami u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), který dne 13. 12. 2017 spojil obě řízení, a následně rozsudkem ze 13. 12. 2017, č. j. 9 Af 84/2014-104, žaloby zamítl jako nedůvodné. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5. 12. 2018, č. j. 6 Afs 30/2018-66, zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost jako nedůvodnou. Správní soudy dospěly zejména k závěru, že exekuční příkazy byly vydány na základě účinného a vykonatelného exekučního titulu - zajišťovacího příkazu ze dne 27. 11. 2014. Jediná námitka, která by mohla mít vliv na výsledek věci, tj. že nebyl zajišťovací příkaz řádně doručen, nebyla důvodná, neboť stěžovatelka byla zastoupena pouze ve věcech spojených s daňovými kontrolami, bylo tedy v souladu se zákonem, byl-li zajišťovací příkaz doručen přímo jí. V rámci přezkumu zákonnosti exekučních příkazů se podle soudů nezkoumá jejich důvodnost, nýbrž jejich existence, vykonatelnost, zákonná forma zvoleného způsobu exekuce a vhodnost (proporcionalita).
Stěžovatelka obsáhlou ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným exekučním příkazům finančního úřadu i rozsudkům obecných soudů a navrhuje jejich zrušení; namítá porušení ústavně zaručených práv, konkrétně čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Zásah spatřuje zejména v nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí, v nesprávném právním závěru a postupu obecných soudů, který měl být založen na přepjatém formalismu, a také v neúčinném doručení zajišťovacího příkazu. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že městský soud v řízení sp. zn. 8 Af 12/2015 vydal dne 27. 3. 2019 rozsudek, kterým zrušil zajišťovací příkaz ze dne 27. 11. 2014 a potvrzující rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacímu příkazu ze dne 30. 12. 2014, což svědčí o nezákonnosti celé exekuce.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud dospěl k závěru, že finanční úřad i obecné soudy provedly dostatečná skutková zjištění, řádně se vypořádaly s argumentací účastníků řízení a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Ústavní soud v nyní přezkoumávané věci neshledal důvod ke kasaci napadených rozhodnutí, neboť nezjistil exces v postupu finančního úřadu ani obecných soudů - se stěžovatelkou nelze souhlasit v tom, že mají obecné soudy povinnost reagovat na každou žalobní námitku. Obecné soudy ústavně konformním způsobem vysvětlily své závěry a důvody, proč se částí vznesených námitek nezabývaly.
Námitky jdoucí proti samotnému exekučnímu titulu mají být uplatněny v řízení o jeho přezkumu, nikoli až ve fázi výkonu rozhodnutí. V přezkoumávané věci je podstatné, že napadené exekuční příkazy byly vydány na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu. Z tohoto důvodu je irelevantní skutečnost, že byl exekuční titul následně zrušen městským soudem, neboť předmětná exekuce a napadená rozhodnutí byly navázány na v té době existující a vykonatelný exekuční titul.
Napadenými rozhodnutími obecných soudů a finančního úřadu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní
jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný; usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu