ECLI:CZ:US:2001:4.US.660.2000
sp. zn. IV. ÚS 660/2000
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudů JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti obce D. R., zastoupené Mgr. J. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 30 Ca 121/2000, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení §9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Dne 10. listopadu 2000 byla Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelka napadla usnesení o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí Okresního úřadu v Pardubicích, Pozemkového úřadu č. 4070, ze dne 12. března 2000, ve věci čj. PÚ 602/99/Ja, kterým úřad rozhodoval o vydání pozemků.Spolu s ústavní stížností byl podán rovněž návrh na zrušení §9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě").
Rozhodnutím okresního úřadu byly vydány pozemky osobám oprávněným podle zákona o půdě. Stěžovatelka však byla na základě kupní smlouvy ze dne 28. března 1995 v dobré víře, že na uvedené pozemky nejsou uplatňovány žádné restituční nároky. Dalším důvodem, o který stěžovatelka opírala svoji žalobu, byla skutečnost, že předmětné pozemky koupila z důvodu existence svého tělovýchovného a sportovního zařízení, a proto zastávala názor, že pozemky nejde vydat podle §11 odst. 1 lit. e) zákona o půdě. V průběhu správního řízení byla stěžovatelka okresním úřadem vyloučena z okruhu účastníků, aniž by o této skutečnosti byla informována a v důsledku toho byla odmítnuta i její žaloba, když stěžovatelka byla označena jako osoba mimo okruh účastníků definovaný v ustanovení §9 odst. 8 zákona o půdě, a z toho důvodu nemohla podat opravný prostředek dle ustanovení §250 o.s.ř. Napadeným usnesením byl učiněn odkaz na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. srpna 1998, sp. zn. IV. ÚS 107/98.
Stěžovatelka dále tvrdila, že uzavřela kupní smlouvu, aniž by oprávněné osoby do této doby vyzvaly předchozího vlastníka - Zemědělské družstvo D. R., k vydání pozemků dle ustanovení §9 odst. 1 zákona o půdě, popřípadě aniž by se účastníci této smlouvy dozvěděli, že oprávněné osoby uplatnily svůj nárok u pozemkového úřadu. Z toho důvodu se po provedení zápisu do katastru nemovitostí stěžovatelka považovala za řádného vlastníka. I v případě, že by kupní smlouva byla neplatná, bylo by věcí soudu vydat takové rozhodnutí a stěžovatelka by tak měla možnost domáhat se svých práv. V uvedeném případě byla na základě ustanovení §5 odst. 3 zákona o půdě ve spojení s §14 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "správní řád" postavena do pozice zcela bezprávného subjektu.
Stěžovatelka dále uvedla, že ustanovení §5 odst. 3 zákona o půdě, zakládá neplatnost převodů jen v těch případech, kdy nemovitosti mají být vydány oprávněným osobám. Je-li tedy §11 zákona o půdě důvodem pro nevydání, není převod nemovitosti neplatný a vlastníkovi z takové smlouvy (stěžovatelce) přísluší možnost uplatňovat svá práva.
Podle stěžovatelky bylo uvedeným postupem soudu a okresního úřadu porušena její právo na vlastnictví majetku a jeho ochranu a rovné postavení vlastníků, zaručené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny.
K ústavní stížnosti se na základě §42 odst. 4 zákona vyjádřil účastník - Krajský soud v Hradci Králové - prostřednictvím předsedy senátu 30 Ca, který pouze uvedl, že usnesení považuje za zákonné a v souladu s judikaturou Ústavního soudu.
Ústavní soud si k věci vyžádal také spis vedený u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 30 Ca 121/2000 a spis vedený u Okresního úřadu v Pardubicích - Pozemkového úřadu pod sp. zn. PÚ-602/99/Ja.
Po posouzení obsahu návrhu, vyjádření účastníka a po prostudování uvedené spisové dokumentace Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud konstatuje, že na základě kupní smlouvy ze dne 28. března 1995 uzavřela stěžovatelka s osobou povinnou kupní smlouvu, na základě které byla ujištěna, že na nemovitosti neváznou žádná věcná břemena, žádné dluhy a ani na uvedenou nemovitost nebyl uplatněn restituční nárok (odst. III. kupní smlouvy - č.l. 18/2 spisu pozemkového úřadu). Na základě této kupní smlouvy byla stěžovatelka pro uvedenou nemovitost zanesena v katastru nemovitostí jako vlastnice nemovitosti na listu vlastnictví 10001 pro katastrální území L., okres Pardubice (č.l. 5 spisu pozemkového úřadu).
Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí, které bylo vydáno správním soudem. Nutno uvést, že toto rozhodnutí krajského soudu těžko mohlo být jiné, když není pochyb o tom, že stěžovatelka nebyla účastníkem restitučního řízení. To, že ustanovení §9 odst. 8 zákona o půdě je ustanovením speciální povahy, vyslovil Ústavní soud například ve svém usnesení IV. ÚS 107/98. Účastenství je tedy vymezeno odlišně od správního řádu. Pokud se stěžovatelka domnívá, že právě toto ustanovení je příčinou ohrožení jejího právního postavení, a že nemá jiných prostředků k ochraně svých práv, konstatuje Ústavní soud, že tomu tak není. Krajský soud v Hradci Králové, který se řídil ustanovením §250m odst. 3 o.s.ř. sice nemohl opravný prostředek stěžovatelky věcně projednat ve správním soudnictví, to však neznamená a nikterak nevylučuje, aby se stěžovatelka domáhala ochrany tvrzeného vlastnického práva v jiném řízení, než je přezkumné řízení podle části páté, hlavy třetí o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že konstantní judikatura Ústavního soudu vychází z principu, že ústavní stížnost přichází v úvahu jen proti takovým rozhodnutím orgánu veřejné moci, která mají na základní práva či svobody stěžovatele dopad neodčinitelný jinými právními prostředky, shledal Ústavní soud, za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl, a spolu s ní odmítl i návrh na zrušení napadeného ustanovení zákona o půdě dle §43 odst. 2 lit. b) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 28. května 2001
JUDr. Pavel Varvařovskýpředseda senátu