ECLI:CZ:US:2001:4.US.695.2000
sp. zn. IV. ÚS 695/2000
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2001 v senátě ve věci ústavní stížnosti Okresního úřadu v Prostějově, jako opatrovníka nezletilé V. M-ové., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2000, čj. 16 Co 22/2000-147, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) V. S-ové, 2) M. M., 3) H. K-ové, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2000, čj. 16
Co 22/2000-147, se ve výroku týkajícím se nezletilé V. M-ové
zrušuje.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku
Krajského soudu v Brně stěžovatel uvádí, že tímto rozsudkem byla
porušena práva nezletilé V. M-ové, vyplývající zejména z čl. 3
Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"). Předním hlediskem při
jakékoli činnosti týkající se dětí musí být podle citovaného
článku zájem dítěte, tento moment však krajský soud zcela pominul,
ačkoli dobu, po kterou nezletilá V. M-ová byla od svého narození
se svými biologickými rodiči, lze počítat na dny, nikoli snad
měsíce či roky a ačkoli nezletilá má citový vztah nejen ke své
pěstounce, ale také ke svým dalším třem sourozencům, kteří do
pěstounské péče H. K-ové byli svěřeni. Z těchto, jakož i dalších,
důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření
z 13. 3. 2001 odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a zejména
zdůraznil, že rodiče prokázali výrazné zlepšení svých dřívějších
sociálních a především bytových poměrů, a to v mezích svých
maximálních možností. Oba rodiče nyní řádně pečují o nezletilou
dceru D. M-ovou, která je v jejich výchově a velmi dobře prospívá.
Vedlejší účastníci V. S-ová a M. M. ve svém vyjádření ze dne
10. 4. 2001 považují některá tvrzení stěžovatelů přinejmenším za
zavádějící, neopodstatněná a ničím nepodložená. Vedlejší účastníci
se snaží o co nejintenzivnější návštěvy dcery V., to je však do
jisté míry omezeno jejich stávající situací, totiž zatím
bezvýsledným úsilím M. M. o získání pracovní příležitosti, a tím
i vhodnějších bytových podmínek. Zájem dítěte, totiž nezletilé
dcery V., tak jak je interpretován stěžovatelem, je v příkrém
rozporu s čl. 5, 7, 8 a 9 Úmluvy, neboť pečovat o své dítě
a vychovávat je, stejně jako právo dítěte znát své rodiče a mít
právo na jejich péči a na zachování rodinných svazků, náleží
k nezadatelným právům. Z těchto, jakož i dalších, důvodů navrhují
proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Vedlejší účastnice H. K-ová se k ústavní stížnosti
nevyjádřila.
Z obsahu spisu P 329/91 Okresního soudu v Prostějově Ústavní
soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne
23. 4. 1997, čj. P 329/91-41, byla nařízena ústavní výchova
nezletilé V., nar. 16. 3. 1994, nezletilého M., nar. 23. 7. 1995,
a nezletilého J., nar. 24. 4. 1996, M-ových, a to v podstatě na
podkladě zjištění, že rodiče nemají zajištěny řádné bytové
podmínky, a navíc neprojevují o děti takový zájem, jaký by
projevovat měli. Usnesením téhož soudu ze dne 20. 1. 1998, čj.
P 329/91-68, byla nařízena ústavní výchova i u nezletilého G. M.,
nar. 15. 5. 1997. Podáním ze dne 6. 5. 1999 navrhl Okresní úřad
v Kroměříži svěření uvedených nezletilých dětí do pěstounské péče
H. K-ové, která tuto péči vykonává ve Sdružení SOS dětských
vesniček. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 9.
1999, čj. P 329/91-128, byla ústavní výchova u nezletilých V., M.,
J. a G. M-ových zrušena s tím, že všichni nezletilí se svěřují do
pěstounské péče H. K-ové. V důvodech svého rozhodnutí uvedl
okresní soud, že H. K-ová pracuje v Dětské vesničce Ch. jako matka
- pěstounka, splňuje všechny předpoklady pro výkon této práce,
nezletilé děti jsou na ni fixovány a v novém domově se cítí
spokojené a bezpečné. Rodiče nezletilých nemají vytvořeny potřebné
podmínky pro výchovu nezletilých, jejich návštěvy dětí jsou
sporadické. K odvolání rodičů V. S-ové a M. M. rozhodl Krajský
soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že potvrdil svěření do
pěstounské péče H. K-ové, pokud se týče nezletilých M., J. a G.
M-ových, jinak však rozsudek soudu prvého stupně v části týkající
se nezletilé V. M-ové změnil tak, že návrh H. K-ové na svěření
nezletilé V. do její pěstounské péče zamítl. Ve svém rozhodnutí
krajský soud konstatoval, že rodiče nemohli zabezpečit výchovu
nezletilých z objektivních důvodů, tj. pro nedostačující bytové
podmínky, nyní mají však již svůj zařízený byt s patrovou postelí,
na které dosud spí pouze nezletilá D., o kterou se starají dobře.
Nic tedy nepřekáží tomu, aby nezletilá V. jako nejlépe
adaptovatelná byla svěřena do péče rodičů, když jinak je těžké
reálně uvažovat o lidsky důstojném bydlení 7 lidí v pokoji o 14
m2.
Okresní soud v Prostějově si ještě vyžádal i zprávu SOS
dětské vesničky ve Ch., která podáním z 29. 11. 2000 sdělila, že
H. K., nar. 12. 10. 1968, je odpovědnou a iniciativní pracovnicí,
je oblíbena pro svůj veselý, klidný a citový přístup a díky svému
empatickému přístupu je dětmi velmi dobře přijímána. Děti se na
pěstounku velmi rychle adaptovaly a v současnosti s ní tvoří
harmonicky působící rodinnou skupinu s intenzivními,
pozitivně-emotivními vazbami. V uvedené zprávě je zdůrazněno, že
nezletilá V. M-ová strávila prakticky celý svůj život mimo
biologickou rodinu.
Ústavní soud sdílí názor stěžovatelů potud, že dominantním
ustanovením Úmluvy je čl. 3, v jehož odstavci prvém se konstatuje,
že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti
týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými
zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonnými orgány.
Je jistě správné, na co poukazují vedlejší účastníci, tedy rodiče
nezletilé, že při interpretaci zájmu dítěte musí být brány v úvahu
také čl. 5, 7, 8 a 9 Úmluvy, kladoucí důraz na práva rodičů,
stejně jako na právo dítěte v zásadě nebýt odděleno od svých
rodičů proti jejich vůli, také tato ustanovení jsou však
s ustanovením čl. 3 Úmluvy konformní, když např. v čl. 9 odst. 1
se připouští možnost takového oddělení, je-li potřebné v zájmu
dítěte. Jinými slovy, zájem dítěte jako přední hledisko při
jakékoli činnosti týkající se dětí ve svém čl. 3 reflektuje
skutečnost, že jakkoli lze považovat za přirozené a žádoucí, aby
dítě bylo vychováváno svými rodiči, nelze odhlédnout od toho, že
i dítě samo je bytostí jedinečnou, nadanou nezadatelnými,
nezcizitelnými, nepromlčitelnými a nezrušitelnými základními právy
a svobodami, tedy bytostí, které by se mělo dostat při jejím
vývinu toho nejlepšího, totiž toho, aby výše uvedené atributy
nezůstaly prázdnými slovy. V tomto směru krajský soud se
v napadeném rozhodnutí nevypořádal se skutečností, že nezletilá V.
M-ová, nar. 16. 3. 1994, nebyla od svého narození dosud vůbec
v péči rodičů a že je nyní společně s dalšími sourozenci umístěna
v SOS Dětské vesničce Ch. Jak plyne ze zprávy psychologa tohoto
zařízení ze dne 4. 11. 2000, je nezletilá V. M-ová hluboce vázána
na pěstounku H. K. a své tři bratry a vzhledem k tomu, že
biologické rodiče zná z pouhých dvou návštěv za rok a půl, přechod
do jejich výchovné péče by znamenal riziko jejího vážného
psychického poškození.
Tím, že krajský soud rozhodoval pouze na základě posouzení
současných bytových podmínek rodičů, jakož i zjištění, že
o nezletilou D. se starají dobře, nezkoumal však věc vůbec
z hlediska zájmu nezletilé V. M-ové, vázané citovými vztahy na
stávající prostředí, v němž žije se svými 3 bratry, postupoval
podle názoru Ústavního soudu v rozporu s citovaným ustanovením čl.
3 Úmluvy. Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení
tohoto článku ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2
písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění
pozdějších předpisů, vyhověl a napadený rozsudek, pokud se týče
nezletilé V. M-ové, podle §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona
zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. dubna 2001